Leden 2013

Ruce.

30. ledna 2013 v 19:59 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Překvapivě to jsou ruce a ne nohy. Jak to mám asi jinak pojmenovat? Nadpisy článků jsou zlo. Zkoušela jsem něco hledat v citátech, ale našla jsem dobrý vtip: Víte, proč Škoda dodává své automobily s vyhřívaným zadním sklem? Aby Vás nezábly v zimě ruce až ho budete tlačit! To bílé v pozadí fotek je sníh. Bylo dobré světlo, ale barevné fotky vypadali divně. Ruce mám suché a popraskané, i když mi teď na to začalo zabírat nějaké Swisso Logical Hand Lotion, skoro průhledný gelokrém se třpytkami s glycerinem. Na ty nehty raději nekoukejte. No tak mi je šestnáct a koušu si je! Alespoň nemusím řešit to ,,ježíškute, já jsem si zlomila nehet! :'(''. Navíc mé prsty mají divný tvar, takže s dlouhými nehty by to vypadalo vážně dementně.


Nezaměnitelná atmosféra.

30. ledna 2013 v 15:49 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Každé své místo má nějakou atmosféru. Supermarkety - chaos, škola - ústav, před orlojem v Praze - jazyky snad ze všech koutů země a nemocnice. Tam se lidé rodí a umírají. Ve všední den je to tam úplně jiné než o víkendu. O víkendu tam nebyla ani noha a dnes spoustu lidí. Ještě je takové divné počasí, že není ani zamračeno, ani hezky, je tam teplo a fouká silný vítr. Lidi, které jsem potkala, mě něčím zaujali. Nešli určitě do nemocnice jen tak. Třeba ta dívka s klukem, ona vypadala jako herečka s vedlejší rolí z méně známého seriálu a on jako obyčejný, český kluk. Pak jsem je vyděla, jak šli do lékárny. Kdyby šli někam na vyšetření, byli by tam asi déle než 10 minut. A tvářili se tak spokojeně. V parkovacím domě jsme potkali muže se ženou a miminkem, kterému nemohlo být ani měsíc. Vím, kam šli, protože si z výtahu pamatuji, kde je porodnice, v podzemí. Překvapivě jsem je potom v nemocnici potkala ještě dvakrát. Většina sestřiček je mladá, na nohou mají podkolenky a krátké nemocniční pláště nebo co to je. Nemohla bych být sestřička. Vědět, co mám dělat, starat se o ty lidi, vyřizovat papíry a tak. Také mě už minule zaujalo, že většina sestřiček kouří, i když si prý některé začínají nosit elektrické cigarety. Ale i tak, jsou v nemocnici, kde jde především o lidské zdraví, možná to je hodně vyčerpávající a proto kouří? Ale už na zdrávce kouří spoustu lidí. Mě to nějak nejde k sobě, zdravotníci a kouří. Vlastně, sakra, nevím, co jsem pořádně chtěla tímto článkem říct! Že mě takové celkem morbidní místo zaujme, to bych vážně nečekala. Díky bohu, že nemusím do krematoria či na pitevnu. Mám i fotky. I video, jak vyjíždíme z parkovacího domu, to je eňoňůňo. Kvalita ale na dvě věci.

29/1/2013: Srát na všechno

29. ledna 2013 v 18:39 | Marry Afsprings.
Když už z lásky nezbyde nic
Starý zrady a lži ještě bolí
Když už z lásky nezbyde nic
Někde jinde se srdce zas spojí
Zbudou vzpomínky možná nic víc
Ať jsou hezký a nejenom zlý
Jo, pane Brichta, vy asi víte, co říkáte.
Jak se skoro pokaždé v nějaké písničce najdu.

Tě pic. Snažím se nebýt nasraná, jak to všechno nakonec dopadlo (ve skutečnosti ještě ne, ale já už ten konec vidím). Zajímalo by mě, jestli jsem udělala chybu, že jsem s ním dvakrát nešla ven a nebo je to plus, protože by mě teď ještě víc sralo, že to je pryč. Uvidíme 9. 2. na maškarní, jestli přijde, jak se bude chovat a další věci. No mam od toho akorát špatnou náladu. Volejbal nám nešel, poslední místo, to mi je ale nějak jedno. Kolem třetí jsem si lehla do postele a že budu koukat na film. Nakonec jsem ho vypla a usnula. A probudila jsem se až v šest. Půjdu se najíst, umejt hlavu a můžu jít zase spát. :)

Nevíš, co dělat? Nažer se!

26. ledna 2013 v 15:26 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Čau, sorry, že jsem nepsala čtvrtek, pátek, nebyla nálada. Včera jdu domů a čumim na ty koleje vyjetý nahoru na dvůr. Říkám si: ,,Od toho s uhlím to už je zapadaný. Babi dědovo Opel neprojíždela, sama nikam nejela, návštěvy nechávají auto u vrat.'' Přijdu domů a dozvím se, že pro dědu přijela záchranka. Dneska jsme za ním byli. V nové nemocnici. V nové nemocnici v Klatovech. Byla jsme udivena už když jsem jen stála na parkovišti. Uvnitř mi to hrozně připomínalo nemocnice z těch amerických filmů. Všechno krásně moderní, nové, čisté. Ani stopa po nemocničním smradu. I když jako vyznat se tam v tom bylo něco. To je fuk, že tam jsou cedule, nápisy... Když jsme přišli na internu, zavovaly jsme sestřičku. Ta nám otevřela, řekla, ať si nazujeme boty a oblékneme ty ,,hábity'', které jsme při odchodu musely vyhodit do koše. U každého vchodu byli modré lepící čtvrce, docela fajn vynález na očištění bot. Na pokoji bylo všechno čisté, moderní, všude samá tlačítka, kabely, přístroje, to bylo neskutečné! Jestli někdy se tam dostanu, ne ve vážném zdravotním stavu, tak snad si to tam dost užiju. :D:)

23/1/2013: Všechno není tak hrozné, jak se na první pohled zdá

23. ledna 2013 v 20:29 | Marry Afsprings. |  Útržky ze střední
Tě pic. Už je zase středa. Už je zase půlka týdne fuč. To je super. Na jednu stranu se zdá, že to všechno ubíhá děsně pomalu, ale naopak. Utíká to hroznou rychlostí. Asi mám na vysvědčení jen jednu čtyřku, z chemie. Bakalář prý počítá průměr 3,45 jako čtyřku, ale já mám 3,43, takže bych z (teď nevím, jestli fyzika nebo základy mechanizace) mohla mít trojku. Psali jsme čtvrtletku z matiky a ta snad vypadá dobře. Ale tak co, jsem na střední, je to o dost jiné, než základka. Řekla bych, že mám dobré známky.

Řidič autobusu

22. ledna 2013 v 17:29 | Marry Afsprings. |  Literární tvorba
Nastoupíš do autobusu, zaplatíš a vezmeš si jízdenku od řidiče. Usedneš do přeplněného autobusu a dáš si do uší tvé dva oblíbené kamarády - sluchátka, ve kterých zní tvoje oblíbené rádio. Tvoje nálada je mizerná. Z rozčvachtaného sněhu na chodnících a silnicích, ze zimy, z promočených bot, z toho, že nevíš, na čem jsi, tedy spíše to tušíš, ale nevíš, jak to dopadne, i když se přikláníš k tomu lepšímu. Ještě více tě štve ten fakt, že nemůžeš pro to téměř nic udělat.

Zasněžená krajina.

20. ledna 2013 v 20:10 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Zase čumím, jaká to je kvalita! (Dyžtak si to dejte do většího) Ale to myslím pozitivně, chce to jen pár úprav. Dokonce jsem čekala, že se mi ta fotka nepovede. Co bych ale chtěla zkusit, i když nevím jak, vyfotit takhle fotku ze tří fotek sebe. Svoje oči nebo tak. Možná pomocí zrcadla, netuším, někdy na to přijdu. A s foťákem by se to snad dělalo lépe než s mobilem. Překvapivě ten sníh nějak moc dlouho nevydržel. Prý prší. A namrzá to. Ta výška sněhu prostě klesne a beztak to za chvilku roztaje.


Sebechvála smrdí, ale občas neuškodí.

19. ledna 2013 v 20:49 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Jelikož se já pořád podceňuji, říkám, jak jsem hrozná a tak dále, tak proto se někdy můžu pochválit, ne? Vyrazila jsem na chvilku ven zdokumentovat sníh na zahradě. Tahle fotka původně ani neměla být zveřejněná. Zkusila jsem na mobilu nastavit co nejmenší rozjasnění, vlastně úplnou tmu. V pc jsem fotku potom přiměřeně rozjasnila, přidala kontrast a vzniklo z toho právě tohle. Přijde mi to děsně super, jako efekt staré fotografie a dokonce to vypadá kvalitně. Na zaostření ani ne, ale víte snad, jak to myslím. Tuto fotku zahrnuji do skupiny jedny z nejlepších. Nevím, jaký je váš názor, ale já jsem na ní opravdu pyšná.


Nic nemůže být delší dobu v pohodě.

19. ledna 2013 v 13:00 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Všechno se zase sere. Včera jsem měla být doma, ne lézt do školy. Celé odpoledne jsem prospala. S Petrem jsem se asi pohádala nebo já nevím, od včerejška od půl šesté se mi neozval. Možná je v práci, možná nemá kredit nebo se se mnou nechce bavit, vůbec nevím. Hrozně mi to štve a chci, aby to mezi námi bylo v pohodě. Moje nálada je teda trošku lepší než včera, neměla jsem chuť jíst, spát, brečet, civět do počítače, prostě nic. Dneska jsem měla být na florbale, ale to je opravdu ta poslední věc, co bych chtěla dělat. Teď jen čekám, až mi Petr napíše... Pokud ovšem napíše. :/

17/1/2013: Sněěěž!

17. ledna 2013 v 18:59 | Marry Afsprings. |  Útržky ze střední
Ten sníh, to je něco. Ráno je to děsná krása, jak je ticho, sněží, silnice neprohrábnutý, tma. Ty silnice tak zůstaly na většině místech celý den. Co ty silničáři dělají? To nemůžou solit? Ale mě to nevadí, naopak! Ráno jsem viděla auto v pangejtu. Před okny třídy se nám celý den hrabali do kopce do dvora auta, nejlepší, jak tři kluci tlačili brouka. Vrchol byl, když jsem chtěla pomoc tlačit matce auto do kopce. Babi řídila. Byly jsme v půlce kopce a já řikala, že vystupuju, protože to je děsně na nic sedět a jen se klouzat ze strany na stranu. Tak jsem vystoupila a tlačila, tlačila... No jasně, že mi to nakonec podjelo a třískla jsem sebou do toho vyježděného sráče. Matka na mě řvala, ať se zvednu, kdyby náhodou babi sjela dolů. Jenže jsem se zvedla a babča mě ohodila zase tim sráčem. Nesmála jsem se vůbec, neměla jsem na to náladu. Nemám ji ani teď. A jen doufám, že zítra nepojede bus. Už sněží více než 24 hodin. Já do té školy prostě nepůjdu!