Únor 2013

Jednou jsi dole, jednou nahoře, nebo ne?

24. února 2013 v 15:49 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Ahoj. Hned na začátek se omlouvám, že jsem po zbytek týdne nepsala. Od čtvrtka jsem měla už zase zkaženou náladu, i když jsem si ve škole vychytala dvojku ze zkoušení z fyziky a v pátek dvě jedničky. V pátek jsem měla celý den nějak rozlítaný, přišla jsem ráno na dvě hodiny do školy, místo tělocviku jsme šli přes půlka Klatov dívat se na basket, po dvou hodinách zpět do školy a po dvou hodinách ve škole pryč ze školy. Aby to nebylo málo, dvě hodiny jsme mrzli venku a čekali na autobus. Včera večer jsme byly s Nikčou a Kikinou na Brutusech-všechno drahé, v sále horko a venku pro změnu zima. Povedlo se nám najít něčí dvou stovku, na které stála Kikina. Ale i tak jsme tam utratily poměrně dost peněz. Teď bych si tu mohla udělat konečně trochu pořádek, najít něco na sebe do školy, vykoupu se a půjdu asi spát. A ještě na závěr, pod perexem fotka knížky, která mi v pátek udělala velkou radost. :)

Byl to čas kdy nám narostly křídla

20. února 2013 v 16:08 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Napsala jsem Septic People a měla jsem z toho fajn pocit.
Moje nálada je fajn, takže se mám fajn.
Celí Septic People jsou fajn.
Odepsali mi a bylo to fajn.
Mé úspěchy jsou fajn.
Všechno je fajn.
Počasí je fajn.
Škola je fajn.
And...
ich liebe Jendís (auch Septic People♥).

Dopis Mému Já

18. února 2013 v 18:19 | Marry Afsprings. |  Literární tvorba
Mám takový pocit, že už jsem jednou tady zveřejňovala svoji slohovou práci, kterou jsme měli za domácí úkol. Tentokrát bylo za úkol napsat dopis. Mohli jsme si vybrat kohokoliv, komu by jsme ho napsali, umělci, sportovci, literární postavě, prababičce, kterou jsme neměli možnost poznat. Základem bylo 200 slov a já si uprostřed dopisu myslela, že jich mám tak 150, ale už to bylo dávno přes daný limit. Nakonec jsem dosáhla 410 slov, ale zdaleka to není vše, co jsem do dopisu chtěla napsat, ale přeci jenom to je dopis, ne povídka a akorát jsem se bála, že se do toho zamotám a vyleze z toho patlanice. Nejlepší je si to po sobě opravdu pečlivě přečíst, protože jsem tam měla například dvě slova za sebou, úplně nemožné chyby a tak. A nakonec se mi to i trošku líbí. Více pod perexem. Byla bych ráda, kdyby si to někdo přečetl a vyjádřil svůj názor, stejně jako v předchozím článku.

Cestou do budoucnosti

17. února 2013 v 14:29 | Marry Afsprings. |  Literární tvorba
2013
Začalo to tak špatně, divně a čekala jsem, že to bude na nic.
Ovšem první novoroční víkend mi řekl, že ne. A teď po 46 dnech mám pocit, jako kdyby mezi námi uběhl alespoň půl rok. A mezi kým vůbec. Vždyť teď myslím hned na několik lidí. Během toho měsíce a půl, který utekl ovšem hrozně rychle, jsem zažila něco úžasného. Stihla jsem se zamilovat. Bohužel jsem z toho akorát byla zklamaná. Dala jsem si dvě předsevzetí. Vlastně nebyli dvě, ani tři, nepočítám to. Hlavní bylo se obarvit a koupit si piercing, který budu mít jen v uchu. Překvapivě jsem to vážně dokázala. Barva se mi už postupně vymývá a ten piercing mám od středy. Chtěla jsem na něj zapomenout a ono se to vážně povedlo. Ještě to není úplně pryč, ale jsem na dobré cestě. Dalším člověkem je tu ten, se kterým se pořád hádám. Kvůli naprostým hloupostem. Vždycky řekne, že už ho nebavím, kašle na mě, ať mu nepíšu, mě se chce brečet, řeknu mu čau a přestaneme si psát. Za ,,chvíli'' mi ale napíše, zase. A tak to jde většinou pořád dokola. Už jsme se dokázali pohádat tak, že jsem se spolu měsíc nebavili. Dnes mi řekl sbohem. On toho o mě ví víc než dost. Na jednu stranu je to hrozně hodný, ale chová se i jako pako. Ale polepšil se. Dokáže se omluvit, i když to je určitě jen proto, že čeká, že něco mezi námi ještě bude. Dokážeme se spolu bavit tak i tak, vždycky to je jiné i stejné. Těším se na léto nebo alespoň jaro, kdy to mezi námi bude snad lepší. Já se s ním vlastně hádám a přitom mám někdy pocit, že on je ten nejbližší člověk, kterého mám. Vzal by mě na hokej, dokonce mi i řekl, že mě vezme na jeden koncert z turné a nejen to. Věřím, že se tam dostanu, protože to je jedním z mých cílů tohoto roku a ještě lepší by bylo, kdyby jsem tam byla právě s ním. Těch cílů, přání, věcí, po kterých toužím, není moc ani málo, postupně přibývají a většinou si na ně člověk vzpomene, když se mu jedna z těch věcí podaří. Přibyde další a další. Také bych do toho seznamu mohla zařadit přání tancovat s ním. Neumím tancovat, ale na své narozeniny a na hasičský bál jsem si zatancovala normálně s klukem na pomalou písničku a s ním by to taky nebylo špatné, už ji máme i vybranou. A když to nebude ta, tak to bude jiná. Nejsme nejlepší kamarádi a přitom mám s ním v plánu poměrně dost věcí.


Naučila jsem se nestresovat se. Nevybuchnout hned, nemlátit do nábytku, nebrečet. Je to těžké, ale pomáhá to. Prostě si řeknu, že budu v klidu a začnu zhluboka dýchat. Zní to možná vtipně, ale vážně to funguje. Naučit se ovládat sama sebe je pro mě velký pokrok.
Vytáhla jsem knížku Záležitost čistě dívčí. Mám už ji několik let. Teď se chci ale trochu změnit. Tak hledám rady tam. Naučit se mít ráda sama sebe. Na každém je něco krásného a nemusí to být jen na vzhledu.
Když už se nedokážu něco naučit, mohla bych si alespoň psát pořádně taháky. Možná se to díky nim naučím.
Ačkoli článek píši už třetím dnem, pořád nemám hotovo. Nalézám spoustu dalších věcí, o kterých se tu zmínit. Je to naprosto stupidní, psala jsem o nové barvě vlasů, piercingu, že jsem začala číst, ale další věc, které jsem dosáhla a dodržuji ji je nekousání nehtů, tudíž je mám teď poměrně dost dlouhé. Zvyknout si na to je poměrně těžké a hlavně si je nekousat, když jsem nervózní nebo rozčílená. Vlastně většina věcí, co se mi nelíbí nebo tak vznikají hlavně v mém vzteku. Nelíbí se mi v tu chvíli tolik věcí, na každého jsem nepříjemná a pryč s tím, že se přes telefon nebo internet dokáže každý přetvařovat a je pro něj lehké napsat usmívajícího se smajlíka, i když vlastně brečí. To já prostě píšu bez smajlíků nebo neodepisuji vůbec. Už bych článek mohla pomalu ukončit. Čeho je moc, toho je příliš. Dávám přednost kvalitě před kvantitou, ale tentokrát se chci trošku pochválit za dlouhý článek a pořádného sepsání, co se za měsíc a půl od nového roku událo. Chtěla bych ještě zpatlat něco podrobnějšího o těch mých plánech, cílech, přáních. Mám psací náladu, psací dny, tak bych byla ráda, kdyby se mi to povedlo během pár dní. Na závěr bych chtěla zmínit zdroj obrázku, jsem poctivá, nemůžu ale říci, že tímto dodržuji autorská práva, no prostě je z weheartit. Mám tyhle obrázky ráda. Cesta, která vede někam, neznámé prostředí, ale zase krásné. Původně jsem chtěla použít jiný podobný obrázek, ale jde z něj trochu strach nebo alespoň já to tak cítím. Ukončuji článek o 800 slovech. (S láskou) velká milovnice blogování Marry.

Maškarní ve fotografiích.

15. února 2013 v 12:36 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Část večera/noci zachycené na fotografiích. Jestli se tomu ovšem tak dá říkat. Oni ale nejsou až tak hrozné. Existuje fotka, kterou fotila máma kamarádky ze školky, ale tu tady opravdu zveřejňovat nebudu. Na fotkách jsem, překvapivě, já, Andy, Kikina, Kuba, Lukáš a zpěvák z Orionu, Milan. Nehodlám tady rozepisovat, kdo je kdo, se při nejhorším kouknětě do jiných článků, kde o nich je zmínka, ale je asi jasné, že ta holka sedící na klukovi bude Andy s Kubou. Výrazy na fotkách snad pochopíte. Raději je dávám pod perex.

Sick Marry.

15. února 2013 v 9:20 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Nemocná jsem jednou do roka. Vždycky, když se mi vážně nechce do školy nebo tak a vím o jiných, že jsou nemocní, ráda bych si to s nimi vyměnila. Když mi ale nemoc překazí plány, to už je něco jiného. Takže jsem včera zůstala doma. Ve středu jsem se vrátila z tréninku, bolela mě hlava, která mě teda bolela už od pondělí a bolelo mě v krku. V noci jsem se probudila po půl jedné a asi jsem měla horečku. Bylo mi ale hrozně. Včera jsem prospala půl dne, teď už mi je lépe. Tenhle týden mi mělo udělat radost/udělalo/těšila jsem se atd. několik věcí: piercing, který mi přišel ve středu, včera jsem měla jít ven, bohužel kvůli nemoci jsem nemohla a to jsem se vážně těšila, těšila jsem se na ten pocit, že je pátek a končí zase jeden týden a i když jsem to nemohla sledovat, udělala mi radost výhra Viktorky nad Neapolí 3:0. Musím ale souhlasit s jednou věcí, která je napsaná v příloze Deníku, kterou vyslovil Pavel Horváth: ,,Tyhle úspěchy opravdu doceníme až s odstupem generací.''

Jdu se nudit. Včera jsem chtěla koukat na nějaký horor, třeba Antikrist nebo co to na YouTube je nahrané, pokoušela jsem se najít na uložto Paranormal Activity 1, ale marně. Kdyby jste náhodou někdo věděl, kde ho stáhnout, odkaz prosím. Ale furt by to bylo lepší online bez stahování, nebaví mě čekat.

Maškarní & sníh & škola...

12. února 2013 v 17:10 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Ahoj, ahoj, ahoj.
Vůbec teď nevím, proč mám pondělí. Nepsala jsem v neděli, protože... Mi bylo špatně. Abych nějak shrnula sobotní maškarní bál pro dospělé. No bylo to super. Bylo tam spoustu lidí: jeptišky, od které jsem měla namalovaný křížek na čele, mnich, krávy a jedna z nich se mi smála, byl to teda chlap, čert, který měl neskutečně ošklivou masku a když jsem řekla ,,Ahoj čerte'', přišel ke mě, poupravil si masku a před obličejem mi zatřásl s nějakou hůlkou, figurky z člověče nezlob se, včelky, jahoda, dárečky, žáby a dál už nevím. Spoustu úžasných masek. My s holkama a Kubou jsme si vzali kraťasy. Bylo mi hrozné horko při tancování. Protože s Andy známe od třídního hlavního zpěváka z té kapely a zrovna seděl u těch všemožných tlačítek, přisedly jsme si k němu a zeptaly se, jestli si nás ještě pamatuje. Nakonec nás vzal na panáka, potykali jsme si a zeptaly se ho, jestli by nám dal podpis. (Vtip je v tom, že to není nějak známá kapela, prostě hrají po zábavách, bály a tak.) A ještě jsme chtěly něchat zahrát písničku. Nakonec nám zahrál Holubí dům, obě ještě s Kikinou jsme tancovaly na pódiu a bylo to děsně fajn. A nakonec podpis na prsa. :D Někdy k jedné hodině jsem vzala kámoše a že jdu domů. Bylo mi špatně a chtělo se mi spát. Dokonce mě napadlo, že se prospím v zastávce, jenže jsem byla jen v těch kraťasech. Jak jsem si dokázala nandat kalhoty netuším. Domů jsem přišla ve dvě. Ráno jsem se probudila a říkám si, že v těch džínách je hrozné horko. Pak se podívám, aha, já jsem v teplácích. Vůbec nemám ponětí, kdy jsem se převlíkla. Na dětské maškarní jsem v neděli nešla. Nemohla jsem přijmout tu tvrdou realitu, že mi končí jarní prázdniny.

A včerejšek byl v pohodě. Možná. Bolela mě hlava, žaludek, protože jsem nic nejedla. Končili jsme ve tři. Ale přežila jsem. Co se týče dnešku, začlo sněžit, sněží a sněžit bude. Do nového pololetí jsem si pořídila na základech mechanizace pětku. Andy je nemocná a mě celý den šikanovala Verča šťoucháním do mě, malováním mi po těle, takže mám teď modrou pěšinku na hlavě a něco napsáno na zádech. A to jsem při tom dějepisu vážně usnula. Teď to tu asi opustím a půjdu se učit. Jedinou radost z následujících dní mi dělá očekávající zásilka od piercing.cz-podkova s průhlednými kuličkami, k tomu dávají dárkové předměty jako je nálepka, placka, piercing zdarma a registrovaní mají slevu. Poštovné 40 Kč, doprava 30 Kč, cena piercingu 49 Kč, sleva 20 Kč, takže mě to celé vyšlo na 99 Kč. Snad jediné, co mi dělá vážně radost. Ahoj.

Jako malá mořská víla.

9. února 2013 v 13:09 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Dobré poledne. Psala jsem, že se obarvím na černo. Jeli jsme včera do Kauflandu. Všude bylo teda lidí jak nasráno a nedalo se tam skoro projet s košíkem. Koukala jsem na nějaké ty barvy. Černou neměli, ale byla tam intenzivní červená. A navíc ty barvy byly zlevněné na 44 korun. Protože jsem docela nedočkavej člověk, hned jak jsme přijeli, napatlala jsem si ji na hlavu. Je tam napsáno, že by se hlava měla barvit 24-48 hodin po umytí. U mě to bylo asi tak 12 hodin. Kdybych si ještě koupila dvě balení, aby to určitě pokrylo celou hlavu, hlavu si ještě předtím odbarvila (což by nedopadlo dobře), vypadalo by to tak krásně červeně. Někteří lidé se při obarvování hlavy bojí, že budou vypadat jak idioti. Já se bála, že se otrávím amoniakem. Vždycky jsem používala jen půlku balení. A když jsem teď vykydla všechnu barvu a všechen peroxid do misky, já vážně myslela, že chcípnu. Začala jsem s barvením... Smrdělo to po celé koupelně, já vůbec nemohla dýchat a ještě mi z toho slzeli oči. Po x minutách jsem to smyla. Vypadalo to, jako by mi někdo useknul ve vaně hlavu. Ta barva vážně byla jako krev. Až si teď půjdu umýt hlavu, ta barva z toho bude téct furt. Jakože to šlo špatně umýt. Na mé hlavě je to taková tmavě červená, na sluníčku je to hezčí. Potom sem dám fotku.

Atmosféra chladného rána.

8. února 2013 v 16:59 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Várka zimních fotografií. Focené dnes ráno, v sedm jsem nevstala, abych jela s Andy nakoupit, vstala jsem v osm a jela jsem s babi. Andy se probudila asi až v půl desáté. Když jsem ráno čekala venku, pokoušela jsem se vyfotit namrzlé větvičky a tak různě. Vím moc dobře, že na super makro fotky ten mobil není. Ale přece ty fotky nesmažu. Přiblížené také nevypadají nejlépe, ale zmenšené tady na blogu to snad bude lepší. Upravovala jsem, hodně. Hlavně velikost, potom co se týče kontrastu, tmavosti, světlosti, hloubky, zaostření, rozmazání, menší efekty, ubrání barvy. A protože se chci vyjádřit zvlášť ke každé fotce, bude to napsané u každé fotky, což normálně nedělám. Takže více pod perexem.

Vlastně jsem přemýšlela, kterou fotku dát první. Nakonec tuhle, protože je jiná než ostatní. V pozadí fotky to namrzlé není tolik zaostřené. Ale to já prostě neumím. Možná mi tam vadí na levé půlce bílo, osvětlený sníh.


Bez nadpisu.

7. února 2013 v 20:53 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Nehodlám ten nadpis vymýšlet. Zívám tak, že si asi roztrhnu pusu. Jediná moje užitečná činnost o prázdninách je uklízení. A že jsem se do toho dneska hodně pustila. Po nekonečně dlouhé době jsem uklidila skříňku o třech policích. Samé staré časopisy, knížky, sluchátka, návody k telefonu, webkameře a tak. A teď mám hrozný problém. V sobotu je maškarní, pro dospělé. A my s holkama (+Kuba) prostě nevíme, za co jít. Já se nechci hrnout do něčeho náročného na oblečení, protože bych ho asi těžko někde sehnala. Napadlo nás Anonymous, převlek za muže, něco nakreslit na roušku, Kiss. Ty Kissáci by šli, ale zase mají obličej na bílo a vím, jak to dopadlo na Halloween s bílým zásipem na zadky. Já bych si to akorát všude rozpatlala. Stejně si myslím, že to dopadne tak, že nepůjdeme za nic. I když minulý rok jsem ještě ten den v rychlosti našívala na rukávy vatu, jak Santa Claus. A máme na to ještě dva dny. Stejně z toho bude nic... :D