Květen 2013

27/05/2011 - 27/05/2013

27. května 2013 v 15:34 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Ahoj a milý blogu, všechno nejlepší, dnes slavíš své 2. narozeniny! Zabloudila jsem do archivu podívat se na článek psaný minulý rok. Psala jsem tam nějaké voloviny stejně jako tohle. Zaujala mě zmínka o celkové návštěvnosti. Bylo to kolem 4 600 lidí. No a dnes to je přes 11 800. Neuvěřitelné číslo a opravdu jsem nečekala, že to s blogem vydržím takhle dlouho, i když s nějakými pauzami. Mohl by mi blog vydržet aspoň ještě 5 let, uvidíme. Děkuji všem, co sem kdy přišli. Vtip je v tom, že si to vlastně téměř nikdo nepřečte, ale co. :)

Jaro, pocity, chvíle.

24. května 2013 v 17:33 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Sice jsem tu nebyla, ale to neznamená, že jsem nefotila. Co ještě šlo, přesunula jsem do počítače. Teď mám v mobilu vážně spoustu fotek a nemůžu je sem dát. :( Takže nějaký souhrn a výběr těch nejlepších asi. Budu se snažit ke každé něco napsat, i když se mi do toho nechce.

První fotka focená nevím kdy, neberu to popořádku. Západ slunce na pastvinách u potoka. Ten den bylo vážně hezky. Fotka je upravovaná, ale zdá se mi málo kvalitní, s pořádným foťákem by byla parádní. Ale nejlepší je ten okamžik zažít na vlastná kůži.


S náladou se mění i vkus.

23. května 2013 v 10:22 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Jak jsem ,,poslední dobou'' nenavštěvovala blog, věnovala jsem se Facebooku, Youtube, karaoketexty a weheartit. První dvě stránky jsou asi jasné, ale na weheartit chodím jen když se nudím nebo mám takovou tu náladu se podívat, co teď frčí ohledně obrázků a fotek. Snad víte, jak to myslím. Dříve jsem srdíčkovala (:D) obrázky typu jídlo, gify, moře, kytky a takhle a orázky na téma quotes jsem přehlížela. Teď se ale nějak změnila nálada a já se začala v těch obrázcích poznávat, i když šlo třeba jen o holý text na bílém podkladu. Nějaké sem dám, aby jste viděli, co mám na mysli, ale stejně tu nikdo není a pochybuji, že bude. Jsem ve škole, takže obrázky jen okopíruji a nebudu si je ukládat do notebooku, nahrávat do galerier a pak ještě mazat ze složky v počítači. Jak už jsem řekla, zdroj je weheartit.com. Více pod perexem.

Zmrtvýchvstání.

22. května 2013 v 18:59 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Čau. Ahoj. Nazdar.
Je to přesně 44 dní od posledního článku. Seru tady na to a ani nevím, co bylo přesně důvodem to tu skoro ze dne na den utnout. V březnu a dubnu jsem zveřejnila jen jeden článek, takže za rok 2013 je jich tu bídných 51. Vykašlala jsem se i na ten toplist, protože mi to přišlo ubohé ho sem dávat a nevím, jestli ho ještě zveřejním. Chtěla bych se konečně pustit do toho, co se stalo za ty necelé tři měsíce mé nepřítomnosti. Ale jelikož březen už je celkem dávno zapomenut, budu pokračovat od 10. dubna. To jsem si vlastně musela projít snad tim nejhorším v životě. Tak teď k tomu hlavnímu, ale nebudu pátrat ve vzpomínkách, ale v mobilu, většinou něco každý týden vyfotím, tak snad si vzpomenu.

11. dubna jsme se třídou navštívili Den otevřených dveří v Agrowestu v Klatovech. Výstava techniky jako jsou traktory, traktůrky, obraceče na seno a další. Zdarma klobása, koláčky, pití (pivo+limča). Neskutečná zábava, seznámila jsem se s pár lidmy ze čtvrťáku. Jo, bylo to fajn. Hned den na to tu mám fotky z odpoledne, jak jsem s Andy byly za vsí u potoka. A byly jsme okouknout nový přírustek do předslavského okolí-bobra. Samozřejmě, že jsem ho neviděly, ale bohatě nám stačila vyšlapaná cestička, okousané stromy a nakonec jsme se byly i podívat v rákosí, co to tam ten záhadný muž odhazoval z potoka. No, pravděpodobně mu ničil hráz. Asi o týden později jsem se zúčastnila 48. ročníku Rallye Šumava Klatovy 2013/22. ročníku Historic Vltava Rally 2013. Jako divák ale. Tentokrát ale bez Andy. Bylo to super, super, super! Až na to počasí, pořád pršelo, ale druhý den už ne. V noci jsem musela vypadat vtipně v té pláštěnce. Ani nevím, jestli jsem více fotila (spíše nahrávala) auta při závodu či ty zaparkovaná auta diváků. Opravdu pěkné kousky tam byly vidět. Na YouTube jsem nahrála jen pár videí, protože když jsem chtěla později z mobilu přesunout zbytek do počítače, usb nefungovalo a nefunguje. Už skoro měsíc, takže si budu muset poradit nějak sama. 22. dubna mi někdo dal do schránky nové CD Septic People. Ach. Už ho mám poslechnuté, bohužel jen jednou, přehrávač mi nefunguje, v počítači také ne, tak jsem to přehrávala v DVDéčku, ale nedavno odešla televize, takže mám také smůlu. Je mi jasné, že ho tam dal někdo od nich. Takže jestli se kluci někdy vygooglujete, DĚKUJI. (Stejně jako jste našli tu kresbu Jendíse u mě na blogu. :D) A zbytek ,,vzpomínek'' jsou z první jízdy na kole, grilování, výkop ve škole, májka, kdy nám byla svěřena předslavská klubovna, ve které je do teď nehorázný nepořádek z pouťové, která se konala 4. května. Začala jsem chodit na hasiče do družstva mladších žen v Předslavi, takže mi momentálně ve skříni visí dres SDH Malechov a SDH Předslav. Oboje pozice v útoku mi jdou celkem dobře, v Malechově dělám koš a v Přeslavi strojníka. Co se týče jednotlivců, dvojboje atd. to už je horší, ale to se jedná jen o Malechov. Teď o víkendu mě čekají dvě premiéry, nejvíce se těším na požární útok, protože v tom zbytku opravdu zdatná nejsem. A co, jsem začátečník, no bože. Na praxi minulý týden jsem opět po třech letech seděla na tom jejich ,,malotraktoru'', ale slalom dopadl hůř než jsem očekávala. Ale co, byla sranda. Nejhorší byl snad poslední den praxe, kdy nás vyhnali na pole, že budeme sbírat kameny. Sbírali jsme na dvou polích a za celý den jsem se napila jen dvakrát. Bylo horko. První pole bylo neskutečně velké, z kopce, do kopce, jen vyprahlá hlína, takže se tam špatně dýchalo, ale moc se neprášilo. Potom jsme se přesunuli o kus dál, i když to jednu chvíli vypadalo, že se na to vyprdneme-učitel zapadl s traktorem v bahně. Na druhém poli už rostla pšenice, takže z toho nešlo takové horko a pole mělo jen 8 hektarů. Říkám jen, protože oproti tomu prvnímu to vážně bylo v pohodě. Z pole byla cítit vůně čerstvé pšenice, ale snad pokaždé, když jsme chtěli odhodit kameny do valníku, vlítl nám do očí prach. Nepříjemné. Ten den jsem se spálila a hlavně směšně na lýtkách. Někde končily gumačky, kousek byl spálený a pak začínaly tepláky. A tím už se dostávám k dnešnímu týdnu, kdy si užívám u maturit. Kromě pondělí celý týden pomáháme s Andy s roznášením občerstvení, kávy a čaje. Je to vlastně zábava, kromě těch puchýřů od balerínek. A v tom společenském oblečení se mi i začíná líbit. Včera jsme mohly do školy až na druhou hodinu odpolední a domů v šest hodin. Odchod ze školy byl vážně vzrušující, blížila se bouřka, v jedné z nejfrekventovanějších ulicí v Klatovech co se lidí i aut týče nebyl nikdo. Nebe nad námi bublalo, schovaly jsme se pod stříšku u vchodu do školního sálu. Začalo hrozně pršet, pak kroupy a vážně děsivá bouřka. Naštěstí pro nás babi včas přijela, déle bych už tam asi být nemohla. Jenže cesta Klatovami až domů byla také zajímavá. Kanály nebraly příval vody a krup, takže se ze silnic a potoků staly skoro řeky. U krajnic bylo spoustu vody, za stěračemi se držela vrstva krup a všude okolo poletovaly blesky. Vážně zajímavý zážitek. Už se dostávám k dnešku. Potěšilo mě pár věcí. Ráno jsme šli se třídou do kina na pořad/přednášku Madagaskar. Ale jako jo, bylo to zajímavé. Na změnách jsme měli napsáno, že tam budeme čtyři hodiny. Vtipné, v půl desáté jsme mohli jít domů. Pro nás byl odvoz ale až na půl jedenácté, tak jsme s Andy šly do kavárny. Váhaly jsme, co si dáme a najednou mi do oka padly ,,šejky''. Banánový, čokoládový, vanilkový, ice coffe a jahodový, ale obě jsme se oběhnaly broskový. Název je Broskový shake, ale nevím, jak se to skloňuje, tak proto je to v uvozovkách. Složení mělo být z mléka, vanilkové zmrzliny, cukru a broskví. Ale nakonec jsme na dně sklenice měly karamel. Obrovský sklenice na víno, ale byla naplněná jen do půlky, sice se to zdálo málo, ale ke konci jsem už nemohla. A konzumovalo se to brčkem. Mňamka, za 45,-, neber to. Cestou k autu jsme se ještě stavěly v drogérii, kde jsem neodolala lakům na nehty od Rimmelu za 34,90,-/kus. A to už jsem si myslela, že odejdu s prázdnou, když najednou koukám na tu obří krabici a v ní zastrkané víčky do vnitř laky. Ze dvou stran byli dražší asi o třicet korun. Navíc ty, co jsem si koupila mají zasychat za 60 sekund. Přesný název: Rimmel London 60 seconds. Takže jsem si koupila rovnou tři a to v odstínech 835 Bright back at you (taková vodníkově zelená, zelená nezelená či zelená s přechodem do modra), 440 Sun downer (boží název a vlastně mě k němu přemluvila Andy, protože to té pastelově žluté si mi nechtělo, takže jemná oranžová, nic křiklavého, meruňkovo broskvová) a 740 Clear (normální průhledný). Ano, zaschnou po minutě, ale jen ten povrch, navíc jsem si dávala dvě vrstvy, tak to chvilku trvalo. Mám momentálně ten první a úplně boží barva a navíc jsem ráda, že se mi neslupuje. Vždycky se mu na prostředníčku, prsteníčku začínal po půl dni slupovat a ani ten průhledný přes to nepomohl. Jsou parádní a mám chuť si koupit ještě nějaké. Doma jsem se najedla, převlékla a v půl druhé jsme jely k těm maturitám. Dnešek byl v pohodě, byla tam jen třída 4.A. A víte co? Jsem za tu školu ráda. Je tam teplo, jídlo (chlebíčky, bábovka, věnečky), káva (vynikající, když nemluvím o té z automatu) a útulní knihovna plná notebooků s přístupem na Facebook. Mě tam nějak nic nechybělo. Zítra tam jdeme jen do dvanácti hodin a v pátek by jsme měly od dvou zase nějak do pěti. Jediná věc, co mi nějak naštvala, byl dnešní trénink, na kterým jsem se nedostavila. Už mám toho plné zuby, furt někam jezdit a navíc, běhat s puchýřem na patě? Au. Sorry trenére, náročný den.

Fůůů a já jsem u konce! Vážně si nedělám srandu, ale psala jsem ten článek hodinu. :D Snad mi to nějak nakopne a budu se teď ozývat častěji. Beztak už tu na mě všichni zapomněli. Smířila jsem se s tím, že blog není povinnost. Kdyby jste se někdo náhodou překonal a přečetl jste to až sem, budu vám vděčná, budu za to ráda a ještě radši budu za komentáře. Děkuji a snad brzy ahoj.