Srpen 2013

Black memories.

31. srpna 2013 v 10:19 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Black memories - černé vzpomínky, no, jsou to černobílé fotky a jsou poněkud starší, takže tak.
A ano, jsem tu zase. Tentokrát s fotkami, které tu byly naposledy začátkem srpna. Přesně do tohoto článku by se skvěle hodily ty fotky mlhy nad rybníkem, možná ještě nějaké pavučinové, ale bohužel, ještě nejsou.

To je ruka. Moje. Foceno někdy ráno před odchodem na autobus. Vycházelo sluníčko a já asi chtěla zachytit moje chlupy na rukou a kousek mikiny. Nevím, nechci ji ale mazat, tak je tady. Zmenšeně vypadá možná lépe.


Cosi nereálně reálného

30. srpna 2013 v 13:59 | Marry Afsprings. |  Literární tvorba
Mám strach z toho, co bude. Ačkoli vím přesně, jaké to bude. To, co je teď se bude opakovat. Pořád. V noci brečím, abych se přes den mohla smát. Bojím se, že všechny ztratím. Že ztratím ty, co ani teď nemám. Stejně odejdou. Odešli ti minulí, odejdou i ti současní.

Vždycky jsem ti říkala, jak mi budeš chybět a že tě nechci ztratit. Jak jsme na tom teď? Jako by jsme se ani neznali. Nezdravíme se, nekomunikujeme spolu. Brány mezi námi se uzavřely. Přece ale nemůžu dělat, že jsme spolu nic neprožili.

Místo tebe přijde někdo jiný a já bych mu měla dát šanci jako tobě. V čemkoliv. Ale jestli to má skončit jako s tebou a ostatními, tak se k němu nebudu chovat mile, nebudu mu dávat příležitost mi být na blízku a nedám mu tu šanci mě rozesmát. Nebo zkusit milovat.

Prostě už nemám chuť to znovu zkoušet, když vím, jak to skončí. Nezměním se, nebudu mu lhát v tom, jaká jsem, jak jsem zvláštní, křehká a jen si marně přeji být šťastná. Raději budu do konce života na tom místě, kde jsem teď, než zkoušet další a další šance změnit svůj život díky jedné osobě. Protože to nebude ten další, co přijde, ale třeba až stoprvní, ale v jakém stavu k němu dojdu? Na pokraji sil s rozpadlým srdcem a zlými vzpomínkami? Ne. Tohle nechci.

,,Móda'' jde do prdele.

29. srpna 2013 v 17:29 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
K nadpisu (To se mi nechce psát, protože když je nějaké téma, co mě sere, píšu hodně. KLIDNĚ TO PŘESKOČTE.)
Módu jsem dala do uvozovek, jelikož nemyslím kousky oblečení, na které jen tak někdo nemáme (Např. chuňatý, chlupatý kabát za.. 25 000? Pardon, jestli kecam.) Navštívily jsme s holkama Gate. Já si nic nekoupila, protože 1) nemám peníze, 2) nic nechci, překvapivě, jsem momentálně se zásobou oblečení spokojená. Jediné, co se mi tam možná líbilo, byly kraťasy a ponožky. Holky vybíraly, já se procházela, pařila se, protože jsem byla navlečená jako kdyby mrzlo. A přecházíme k části, kterou nechci nikoho urazit. Jen si říct ,,Bože, proč?!''.
Ehm, co to je do háje za módu teď nosit věci s vojenským vzorem? Legíny, bundičky, tričíčka, kalhoty. Bohužel jeden takový kousek mám doma taky - tanga, která nenosím. Měla to být motivace, jak dát svoji postavu do kupy. Kdybych najednou přišla před rokem oblečená do vojenských kalhot, co by na to všichni řekli? Omg, ta si hraje na vojáka nebo co, copa si myslí, že je chlap, to je trapný, to je hnusný. Teď to je všude. Protože v Gatu nakupujou celý Klatovy, bude to mít každá třetí blbka na sobě.
Druhá věc, která se mi líbí, ale nosit to nebudu, protože to prostě má každý a tím už to ztrácí na kráse. Ocvočkované a ohrotované věci. Eh? Zase říkám, nechci tím nikoho urazit. Vím o jedné holce, která tohle nosí, ale té to alespoň sluší a je tak krásná, že to k ní sedí. Jenže když si tohle na sebe vezme třináctka, protože to nosí všichni... Achjo.
Americké a anglické vzory raději zmiňovat nebudu, ale galaxy věci, to je to samé. Zastavila jsem se u triček s galaxy křížem a jen ze mě vylezlo: ,,Bože... proč...''
Když se pozastavím u šperků, to je také tragédie. Snad nejvíce mě rozčilují falešné roztahováky. To už si je raději objednám z e-shopu dražší, ale kvalitnější, než ty šunty tam. To samé s ostatními náušnicemi. Na pohled krásné, ale oni to snad vyrábějí z mědi nebo nevím, mě teda náušnice zčernaly a mým uším to zrovna neprospívá. Řetízky, krásné, ale beztak se vám polovina přívěšků postrácí, krk vám možná zčerná nebo zezelená, cinkat vám to bude při každém pohybu. Já jsem věrná obyčejnému stříbrnému řetízku s pánským prstýnkem. KONEC, UŽ MŮŽETE ZAČÍT ČÍST.

A jak probíhal dnešek, podle toho rozpisu v minulém článku rozhodně ne. K Andy jsem přišla až na půl devátou. Dnešní ráno bylo naprosto úžasné! Mlha, všude pavučiny. Že se přes dopoledne udělá hezky mi nedošlo a tak jsem si pod džíny vzala legíny a místo mikiny svetr. Až bude jak, dám sem naprosto boží fotky rybníka s mlhou. Všude šedo, rybníj, stromy odrážející se ve vodě. Neskutečně úžasný moment. Kromě výše uvedené návštěvy v Gate (+Takku, Intersportu a DM) jsme nebyli nikde jinde, vlastně ve škole, ale proč tohle zmiňovat. Domů jsem přišla ohřátá snad na milión stupňů, hladová, unavená. Nakonec jsem usnula, probudila jsem se s bolestí hlavy a hladem. Pochutnala jsem si na odporně nezdravé svačině - rohlík, nutella, energy drink. A je mi lépe. Je mi dobře a mám nápad. Kdy ho zveřejním, nevím. Vlastně mám dva nápady. A ještě třetí, který je připraven ke zveřejnění v rozepsaných.

P.S.: Nejvíce mě ráno potěšily komentáře u předch. článku. Děkuji.

,,Komentář, komentář, komentář!''

28. srpna 2013 v 21:18 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Aneb jen moje reakce, když jsem zjistila, že tu mám nový komentář. Přečtu ho, kliknu na web, pročítám poslední zveřejněný článek, komentuji a projíždím blog. Ale já už na něm byla. Jen jsem tam o sobě nedala vědět nejspíš. Pro více kliknu na první odkaz pod záhlavím a tam oblíbené blogy... Čtu a zároveň nevědomky rozklikávám odkazy (takhle nejraději objevuji skvělé blogy) a pak najednou http://marry... Můj blog! Pane bože, on ke mně někdo chodí. Neskutečně potěší tohle. Mimochodem, já blogy, které navštěvuji shromažduji úplně dole na stránce, jinak mám v záložkách ještě několik blogů, které bych si ráda pročetla a když mě zaujmout, objeví se u ostatních dole. Děkuji. Koho by zajímalo, o koho se jedná, je to ang.

Tohle je jen rozepsaný článek, to, že ho zveřejním není jen nutkání se pochlubit, že to tu někdo čte, ale...
Proč vždycky začínám psát větu, kterou nedokážu dokončit?

Předaktualizace:
7:00 - zvoní mi budík, já ho vypínám, vstávám, dělám si kafe, mezitím se snažím ze skříně vyhrabat nějaké oblečení, přitom džíny mi schnou v koupelně.
7:30 - alespoň do téhle doby jsem se snažila vysprchovat, obléct se, vypít kafe.
8:00 - jdu k Andy, která je ještě v pyžamu. Pak odjíždíme do Klatov. Přesný plán nevím.

Rain. Rain. Wet. Rain.

28. srpna 2013 v 13:55 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Ráno pršelo.
Tudíž jízda na motorce nepřijatelná. Ale přišla jsem k Andy a stejně jsme jely. Protože nepršelo.
Začalo pršet, až když jsme vyzvedly Nikču v dílně.
Přijely jsme na benzínu a furt pršelo.
Dorazily jsme ke škole a stále pršelo. Promočené džíny vás při jízdě na motorce studí, ale když jste někde uvnitř, zahřeje vás to. Ta paní v jídelně byla zmatená. Nevím, kdo byl zmatenější více, jestli ona nebo Nikča, která vlastně v naší škole byla poprvé.
I cestou na nádraží pršelo. A když jsme z něj odjížděly, nepršelo, konečně.
Jenže stejně pak začalo.
Přišla jsem domů a nepršelo.

,,si ve skole? :D '' ,,ne :( '' ,,jakto?'' ,,doma'' ,,ty ses na to vysrala?'' ,,proc bych tam mela chodit, kdy jsem ve druhaku :*'' ,,kdy jsi to udelala? :D'' ,,rano'' A naše slavná čtyřka pokračuje dál. (Čtyři holky.)

Snad jen: vítej podzime, ty hnusoune jeden.

P.S.: Neviděla bych rozdíl, jestli chodit po městě v dešti nebo jet na motorce v děšti. Vlastně na motorce na vás jen fouká a záhadně jsem měla mokrý i rozkrok.

Stárnu.

27. srpna 2013 v 18:50 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
A nebo umírám.

Mohla bych tu rozepsat důvod, proč si to myslím. Nebaví mě pařit. Nebo spíš když jsme přišli na devátou na Zvlášňý školu a čekali, čekali, čekali... Než konečně Deratizéři přestanou zvučet a hrát... A pak jsme spíše čekali, až přijde Totální nasazení. Prostě jsme tam usínali. Já s Andy nejvíc. Byla nám zima. Mě bonusově bolely neskutečně nohy, ale během večera bolest záhadně zmizela. Teď by mě zajímalo, jestli ta zima ve mě neuvízla. Celý týden jsem ani na motorce nejezdila, jen v sobotu, kdy bylo teplo a stejně, měla jsem mikinu. Prostě jsem nemocná. Vlastně nejsem. Už v sobotu mě začalo pobolívat v krku a dneska ráno to bylo nejhorší. Kromě toho se mi zvedal žaludek. I tak jsem si myslela, že se dám do kupy, dám sprchu, kafe a jedem na Šumavu. Počasí mi nevadilo, zase tu dnes nešla elektrika, tak něco pod mrakem zvládnu. Ne, nedala jsem to. Šla jsem si ulevit spánkem. K mému štěstí jsem se nemusela před půl hodinou dostavit ani na trénink. A o co tu vlastně jde?
JÁ NEBÝVÁM NEMOCNÁ. Maximálně jednou do roka. A teď je na pár dní hnusně a já mam mít hned angínu? Jde to se mnou z kopce.

Jednorožci mě děsí.

25. srpna 2013 v 22:19 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Stejně nejlepší inspiraci na články mám těsně předtím než se s někým pohádám. Jak já to dělám. Pak je po náladě a nazdar.

Ale pozor! Mám dvě téma na článek, která mi sice zaberou více než hodinu, bude mě to srát, bude tam moc chyb, které si ale neuvědomím, snad jen, až si to po sobě za nějakou dobu přečtu. To mi připomíná: Proč tu sakra není oprava pravopisu!
Už by to chtělo změnu vzhledu. Svého. Plánuji změnu barvy vlasů, ale jakou? Chtělo by to i jiný sestřih, každopádně to budu zkoušet sama. Něco by mě napadlo, jen se bojím, aby to nedopadlo... katastrofálně. Ale tohle řeším jen kvůli tomu, že se zítra musím jít vyfoti na průkazku na autobus. Ať už si s těmi vlasy udělám cokoliv, namaluju držku na obličej jakoukoliv, vždycky to bude vypadat debilně, protože na mě asi působilo v maminčině lůnu radioaktivní záření. Pravé obočí a oko mám víš než to levé. Normálně to není poznat, ale je to tak.

Chcete vědět, jak vypadat krásně nalíčená? První krok: být krásná bez make-upu.
Takže holky přestaňte utrácet za drahé serepetičky na vaše líbezné tváře, když se sami sobě nelíbíte nenalíčené. Já sama sobě jo. (I já se odvážila jít do školy bez čehokoliv na držce.)

Leze mi na nervy slovo unicorn a neumím vyslovit library. To mi připomíná, mám se srát s článekem 50 faktů o mně?

Na podzim, široký pojem, až se budou zbarvovat stromy, mám chuť jet na pískovnu a říct teď ,,fotit'' by byla urážka pro všechny vlastníky skvělé techniky na focení, ale jo, pokusím se něco vyfotit.
Ale kdo ví, co bude na podzim. Co bude zítra, co bude příští rok touhle dobou nebo na jaře, kristovy rány nepřemejšlej dopředu!

Hakuna matata... Hakuna matata? Nehakuna matata!

22. srpna 2013 v 22:32 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Mrzí mi, že nejsem schopna se dokopat k smysluplnému článku. Třeba o mě. O tom, co chci. Co se děje. Co mě inspiruje. Co se mi líbí. Co bude. Na povídky nejsem, i když tu něco podobného bylo. Můj život není zajímavý. Fotky mi nejdou přesouvat. Bože! Přála bych si mít zajímavý blog, zajímavé články, zajímavé čtenáře a prostě někoho, kdo by sem rád chodil a četl to tu rád. Přitom já mám nápady na psaní. Opravdu mám, přemýšlím nad tím často, jenže ve výsledku přemýšlím jen o takových podtitulcích nebo výtržky vět z textu. Dohromady z toho nic uplácat nejde. Přesunu se raději do dalšího odstavce.
Jak to jen vyjádřit. Popadla mě nějaká depka. O co šlo? Končící léto, začínající škola, mizící moje opálení a pocit, že jsem za prázdniny neudělala nic. Asi jsem si je moc idealizovala. Chtěla jsem jezdit někam na kole, na výlety, na Šumavu na jezera, poznat nové lidi, najít si někoho. Nestalo se. Nebo ne v takovém rozměru, jak jsem si přála. Co bych mohla tak zařadit jako náhradu toho bylo: oslava Verči narozek, tréninky, závody, ježdění na letiště a jinde na motorce, slučák, spaní u Nikči, Zvlášňý škola, oslava Tomovo narozek, ježdění na pískovnu se koupat, opalování doma u bazénu. A tím to asi končí. Neříkám, že toho bylo málo, že by to nebylo super, ale přeci jenom jsem si to představovala o trošičku lepší. Jako bych měla pocit, že příští léto už nebude takové. Mám sen, chci si příští rok skočit padákem. Postupně si za školní rok našetřit peníze jak na ten tandem, tak na to udělat si licenci a skákat sama. Věkově můžu, horší jsou ty finance. Jeden z důvodů, proč se těším do druháku, že si budu šetřit peníze a možná si mezitím pořizovat věci, ze kterých budu mít radost. Ani ne za čtyři měsíce mi bude 17. Sice ,,jen 17'' ale poslední rok si užít jako dítě. Sakra. Je to takové, divné. Dospíváme. Všichni a já si to uvědomuji až teď. Konec pochmurnému článku. Ale snad jsem tím vyjádřila ty útržky podtitulků, co se mi honí hlavou.
A toho nadpisu si nevšímejte.

Ticho v horách.

22. srpna 2013 v 19:19 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Je to sice jen jedno pohoří, které jsem navštívila, určitě by mi bylo krásně i na druhé straně republiky, ale když tohle mám při ruce. Bohužel, mám to spíš z ruky. Při ruce by to měl možná tak Petr, kde to všechno začíná, ale u sebe to má bývalý spolužák ze třídy. Prostě Šumava. To je jedno z míst, které bych dala do ráje, kdyby existoval. Dušan bydlí pár kilometrů nad Nýrskem. Mají tam i nějaké ubytování, pod domem koně, oslici, ovce, mají Ekofarmu jestli to píšu správně. A ukažte mi někdo místo, odkud je vidět na Nýrskou přehradu, Jezerní stěnu, Pancíř a ostatní božské kopečky. Nevýhoda to musí být asi v zimě, doprava do města, úklid sněhu, možná i přes léto letní bouřky. Ale je to Šumava, divoká příroda hned za rohem, všude lesy, lesy, lesy, cyklisté, co jiného čekat na turistické stezce či co to tam vede a Německo máte hned za kopcem a já začínám uznávat ten názor, že v Německu nakoupíte lépe. Je to vážně božské místo a člověk na chvíli zapomene na strach z končících prázdnin, z toho co bylo nebo co bude. Fotky toho výhledu mám dvě, ale nemám techniku k přesunutí jich do počítače, takže někdy jindy. Určitě je to v Krkonoších, Tatrách, Krušných horách a ostatních ,,kopcích'' také tak úchvatné, ale Šumava je Šumava. Ten, kdo měl možnost ji navštívit ať už na jezerách či sjezdovkách mi musí dát za pravdu.

Konečný závěr? Mám v tom bordel.

17. srpna 2013 v 11:39 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)

Pokud máte při čtení článků raději ticho, tak si ji ani nepouštějte. Jestli vás ale zajímá, co se mi teď jakože hodně líbí, listen.

Snažím se už několik dní zveřejnit mé fotky. Bohužel. Nikde nemůžu najít fotky z minulých měsíců. Přísahám, že jsem je na blog dávala, abych se pochlubila, jaká jsem teď kočka. HAHAHA Ale projíždím rubriky a nic. Mám v tom bordel, nevyznám se ve vlastním blogu, na který nikdo nechodí. Ano, chybí mi stálí čtenáři, návštěvníci, jako minulé léto, ale to jsem tu seděla denně, teď lítám venku. Takže pět fotek se mnou dowm, pod perexem, to by byla asi jediná věc, kterou tam dám.
K tomu, co dělám poslední týden a něco. Minulý čtvrtek jsme s Andy jely na letiště. V pátek nikam, protože pršelo, sobota, neděle, pondělí... já nechci pokračovat, protože si nepamatuji, kdy jsme tam byly a kdy jsme jely někam tam pryč project se. Každopádně na letišti je to parádní. Včera jsme jely ve dvě, daly si Kofolu, pak jely do Klatov za Kikinou a asi půl 7 jsme se vrátily na letišti a objednaly si jídlo. No, včerejšek byl celkem luxusní. Právě tam probíhá soutěž Pink Canopy Piloting Open 2013 , je tam moc lidí, dokonce se může i dozadu do kempu, no ne úplně do kempu, prostě na ,,divácká místa.'' Tak jsme včera seděly, dojedly jsme, restaurace byla plná cizinců (německy mluvících či anglicky a národnosti: rakušané, němci, holanďané, angličané, češi, američané, australané, ha, kecám už možná, prostě luxus) a najednou k nám přišel pán, na něco se ptal, jasně, že jsme pochopily, že chce tu volnou židli. Co říkal dál jsem už moc nepochitila, někdy to snad bylo německy a někdy anglicky, já English umím, ale v tu chvíli jako kdybych byla zbavena vědomostí cizích jazyků. Když odcházel, sdělil nám něco ve smyslu ,,5 minutes i back'', jenže my zaplatily a při odchodu před plným stolem dalších lidí na nás, kam jdeme, tak jakože ,,home''. :D Ale ono by to šlo si s ním povídat, i ze mě pak na parkovišti vylezla věta Yes, I can speak English but in very stressed situation I can't. Jenže zkuste si s někým povídat cizím jazykem v restauraci, kde je atmosféra plné hospody bavícíh se lidí. Je to tam super, jak zapadalo sluníčko a svítilo dovnitř, bylo to boží. Parašutismus je jeden ze sportů, který by mě vážně bavil, bohužel drahý sport. Ale rozhodla jsem se, že si udělám licenci A, zatím bude lehčí si na příští léto našetřit 4 500,- na tandem. Jo a půjdu, neodradí mě ani dva mrtví za poslední týden. Lepší než kdybych se vážně rozhodla jezdit rallye, ve vzduchu to je jako ve vodě, akorát prostě padáš, padáš a pak si užíváš let na kusu... padáku. :D Musí to být boží, je to sice obrovský sen, pro některé lehčí splnit, když má nějaké známé či finance, ale já se alespoň trošku pokusím tomu snu přiblížit. Čágo.