Leden 2014

Nádech minulosti.

22. ledna 2014 v 19:29 | Marry Afsprings. |  Fotografování
Nádech minulosti, protože jsou ty fotky staré více než 3 měsíce asi.
Jako vždy to jsou většinou prkotiny, kteté napadne fotit snad jen mě. Ale mě se líbí, už tolik nefotím jako dříve, není ani co. Samozřejmě nesmím zapomenou na květiny, které jsou s ostatními fotkami pod perexem. Zveřejňuji je, protože nechci, aby se mi jen tak válely ve složce a určitě se na ně alespoň jeden člověk někdy podívá. :)


17/1/2014: My brain's died.

17. ledna 2014 v 20:28 | Marry Afsprings. |  Útržky ze střední
Nikdy, ale opravdu nikdy se mě tohle období před uzavíráním známek tolik nedotklo. V neděli jsem psala článek a tím to asi začlo. Snad každý den jsem brečela, že nemám podnikatelský záměr, že se něco nestíhám naučit a tak dále. Vstávala jsem každý den po půl šesté, spát jsem chodila většinou o půlnoci. Stresovala jsem se neskutečně, asi v úterý mě začla bolet hlava, od středy mě bolí nonstop do teď, prášky vůbec nezabírají, ani dostatek vody a spánku mam prostě minimum. A dnes se mi jako třešnička na dortu spustila krev z nosu, prý to mám od toho nervování se a bolesti hlavy.
Nasoukala jsem do své hlavy smrtelné množství věcí, vlastně občanka se tolik nepočítá, na tu jsem podváděla. Vážně hrozně moc se těším do postele, ve které bych mohla být už teď, ale prostě mi to nějak nedá a snažím se co nejvíce doplnit do toho záměru. Chybí mi tak 1/3, ale přišla jsem na to, že jednou píšu tohle a pak támto. Nesedí to na sebe, ale to uvidím, až si přečtu celkový výsledek. Dnes už to nestíhám poslat, řekl do pondělí, díky bohu, tak zítra to tam má mít. Doufám, že se moje tělo vzpamatuje a uvede se do původního chodu. Jestli takhle vystresovaná, unavená budu před maturitou, tak to na ní kašlu. Nehodlám mít další problémy.
- Díky školo, umírám.

Hořká chuť dna.

13. ledna 2014 v 15:39 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Našlo by se spousta lidí, které se dostlali do situace, v jaké jsem já. Ale jen pár vybraných by snad pochopila, co přesně myslím. Ale i tak z toho nepochopí nikdo, jak se cítím. To si musí člověk prožít, i když to není nic hezkého.
Nevím, jestli je to dobře, že jsem dnes tak vybuchla a šla s pravdou ven. Začlo to tím, že jsem na větu, ať přestanu brečet odpověděla: ,,Vždyť brečim každej den nejmíň už měsíc a je vám to jedno!'' Možná jsem trochu lhala, není to měsíc, ale delší období, ale ne každý den, třeba tři dny ano a pak týden ne. To záleží na situaci. Mohla bych ale vyjmenovat pár dní či nocí, kdy jsem opravdu brečela dlouho. Ale pokaždé brečím potichu, nechci vysvětlovat, co mi je.
Nemám tušení, proč zrovna dnes jsem ze sebe vysoukala těch pár blbostí, kvůli kterým se trápím. Mezi ty blbosti bych zařadila školu, před nějakým časem jsem se přestala bavit nad úchylnými poznámkami učitele a začla se bránit, on by mi za to dal asi dvojku z chování, ale to by mi bylo vážně jedno. Neposlouchá se mi to zrovna dobře. Pak takovou dlouhodobější záležitostí by byli kluci. A teď bych prosila všechny čtenáře tohoto článku, vynechte komentáře typu, že mám ještě na kluky čas, jednou si najdu určitě toho pravého, vybírala jsem si do teď špatně, ať na ně kašlu apod. To už se mi tu nechce rozepisovat tu neskutečnou kopu událostí a detailů, proč a co se stalo.
A vlastně jen tyhle dvě věci jsem zmínila, nechtělo se mi mluvit, jde někdy převážně jen o detaily, které prostě zmiňovat nechci. Nezmínila jsem to, jak jsem po půlnoci na Silvestra brečela, protože mi chybí děda. Nejde mi prostě se s tím vyrovnat. Snad poslední věcí by byli kamarádi a lidé, mezi kterými žiju. (Teď je mi vážně fuk, kdo z mého okolí si to přečte.) Neznám sice celý okres, ale znám dost lidí na to, abych mohla říct, že tu nechci žít. Nechci denně přicházet do kontaktu s lidmy, co se mi hnusí, které nemám ráda. I když to nemusejí být lidé, které nemám v oblibě. Nemám zájem už ani chodit ven s kamarády. Odřekla jsem včerejší hasičský bál a hodlám odřeknout asi ještě jednu nebo dvě události.
Až už to nejspíše ukončím, protože koho by tu zajímaly moje problémy. Jen jsem se musela někde vypsat, nepomohlo to, je mi pořád stejně. Kdybych se delší dobu neozývala, tak jsem se opět dostala na úplné dno (moment, kdo řekl, že jsem se z něj dostala?!) a rovnou se tam utopila...

8/1/2014: Jedna z největších součástí života.

8. ledna 2014 v 20:17 | Marry Afsprings. |  Útržky ze střední
Právě teď mě nejvíc serou tři věci.
1. Podnikatelský záměr
- zadání máme nejméně 3 měsíce dopředu, odevdzáváme ho 17. ledna a já v té haldě nesmyslů nemám ani písmenko. I když něco z toho bych věděla, co tam doplnit, jenže jsem líná a už jen otevření toho dokumentu mi náladu sráží na bod mrazu. Jako vždycky to budu dělat na poslední chvíli. A co, prostě podnikatel nebudu a kdybych před prvákem věděla, že něco takového budu muset vypracovávat, jdu na jinou školu.

2. Hnusná praxe v bramborárně
- na kterou jdu až někdy v březnu snad. Týdenní mučení, kde jsem sama mezi cizími lidmy a já se tohohle hrozně straním a bojím se toho. Bojím se cizích lidí, je mi při tom na nic, jsem nesvá. Fuj, nemůžu na to ani pomyslet.

Aha, ty věci jsou jen dvě. Určitě bych tu mohla vyjmenovat takové detaily, ale jsou to jen detaily.
Zajímalo by mě, jestli někdo umí žít dva životy. Život jedna a život dva, který je spojený se školou. Jenže ten můj se pořád se školou promítá. Je to takové... Přemýšlím půl rok dopředu co a jak, každý den si plánuji, každou situaci. Ale myslím všechno spojené se školou. Stejně teď nemam páru, o čem píšu a co myslím. Jen taková informace co já a ústav.

Prvého první dvatisícečtrnáct.

1. ledna 2014 v 22:02 | Marry Afsprings. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Adgmjwtwppjgddmjg.

První článek v roce 2014. Jsem si prostě řekla, že musim mít článek 1. 1. A tak ho teď po týdnu dopisuji nebo spíše začínám psát. Jen tu je menší zádrhel, ale to už se týká mého já. (Já tu nemůžu mít 1/1/2014, takhle pojmenovávám články z rubriky o škole! Ale stejně to přejmenuju a nikdo nepochopí, o čem píšu.)
No, Silvestr byl fajn. Jako každý večer s holkama, kde se bavíme. Udělaly jsme si nečekaný výlet do Klatov na disko-disko! Úkol byl sehnat každá jednoho kluka a odjet zpět ke kámošce. Tak nepovedlo se, přijely jsme do Klatov, jdeme na Střelnici a jen čumíme - nikdo nikde! Pak se to začlo ale plnit, jenže jsme už odjely, stejně to tam je samej šampón, zhulenec, džastinbíbr a drtivá většina pod 15. Ale tak byla to nečekaná akce a ty jsou fajn.
A něco aktuálně. V Americe mrzne, v Riu se připejkaj kde se dá a v ČR je teplo. Fouká takový ten příjemný svěží větřík, jako na jaře, někde kvetou stromu, jenže je pořád leden! Ale fakt je tam hezky. Je tam na mikinu. Aspoň pro mě. Ale jak se to počasí změnilo, tak mě bolí hlava. To je příšernej fujtajbl.
A ještě... Chtěly bychom s Andy natáčet, vlogy a takový ty věcičky, prostě být famous Youtubers jako je GoGo, Smusa, Peťan, Ati... Jako fakt sorry, ale já je obdivuji za nápady na videa, hlášky, jak má každý svůj osobitý styl. A my si nedokážeme ani vymyslet pořádně nicky a logo. Nápad na video máme jeden. Ale, to než zrealizujeme, to bude ,,chvíli'' trvat.
Poslední věc je, že mám fotky. Mám jich něco přes 300, čtvrtku už jsem smazala, další čtvrtka je nepoužitelná, další část je z hlediska prostě fotek krásných na koukání taky nepoužitelná, takže mi nakonec zbylo/zbyde asi tak 30 fotografií, které by se tu mohli objevit. Například nádherný set fotek koček kamarádovo dědi, Nýrská přehrada z kopce, mlha nad rybníkem, opršené kytky (zase kytky...) a další. Ale protože chci napsat ještě jeden článek, tak nevím, kdy budu schopná ty fotky sem dát. Čauuač.