Šumava - Černé a Čertovo jezero, Špičák, Nýrská přehrada.

28. července 2014 v 15:19 | Marjánka. |  Fotografování
Vzhůru jsem byla už od šesti hodin, na ranním programu bylo dělání řízků, sbalení si věcí, sprcha a tak dále. Lukáš přijel před devátou. V plánu bylo zaparkovat na Špičáckém sedle, dále pokračovat pěšky na Černé jezero, Čertovo jezero, na novou rozhlednu na Špičáku a zpět na sedlo.

Asi před desátou jsme dorazili na parkoviště, kde nám černoch v oranžové výstražní vestě ukázal, kde máme zaparkovat a ještě nám k tomu zatancoval. Za parkovné chtěl 100,-, což vlastně jde, hlídané parkoviště a parkovat tam můžete celý den. Do batohu jsme nandali všechny potřebé věci - ledový čaj, kuřecí řízky s chlebem, okurky, bonbony, tatranky a sušenky, dalekohled a ostatní drobnosti. A vyrazili jsme. Ze začátku to byla pohoda, rovná cesta, trochu se mi nelíbilo, když okolo nás projela čtyřkolka s mrazákem plných nanuků, to u toho jezera vypadá celkem blbě. Cestou nás míjeli cyklisté, my předcházeli pomalejší turisty (protože jsme šli docela rychle), prošli jsme okolo laviček a informačních tabulí. V Celém článku je kopa fotek o pokračování vyprávění.



Začátek cesty k Černému jezeru.

Úplně obyčejná fotka korun stromů. Ale ty stromy tam vypadají úplně jinak než v lesích tady.


Hrozně nepovedená fotka kvůli světlu, ale něco málo na ní poznat je. Lavička a za ní krásný výhled na okolí.

Pramen svobody.

Studená šumavská voda, která si našla cestu mezi kameny a stromy.

A zase další potůček.

Naproti potůčku byla umístěná lavička, tahle fotka se mi hrozně moc líbí.

A už se blížíme k prvnímu cíly, nahoře prokukuje Jezerní stěna.


Před jedenáctou hodinou jsme dorazli k Černému jezeru. Délka trasy byla asi 4 km. Ještě při cestě tam jsme se zastavili u jedné informační tabule, kde bylo něco k Přečerpávací vodní elektrárně Černé jezero. Trochu mi to přijde jako nesprávný zásah do přírody, viděla jsem potom i ty trubky, co vedou podél silnice do Hamrů, ale tak dobře, přijímám to. Jen jsem o něčem takovém vůbec nevěděla.
Přišli jsme k jezeru, lehce zadýchaní, posadili jsme se na kraj betonového břehu a já nacvakala pár fotek. Zatím tam bylo jen pár lidí, ale i tak jsme šli dál po břehu najít si nějaké místečko. Došli jsme celkem daleko a cestou jsme si všimli dvou staveb, které tam jsou pravděpodobně z války. A pocity? Nádhera. Je to tam opravdu krásné. Nemám co k tomu více říct, takže opět spousta fotek.



Upřímně, kdyby to nebylo zakázané, kdo by se v tom nekoupal?

V jakém stavu se asi nacházejí ty kusy dřeva na dně jezera.



Líbí se mi větve porostlé lišejníkem.




Ona stavba, kterou zmiňuji v předchozím odstavci. Dovnitř bych opravdu nevstoupila.

Možná obyčejná, ale kouzelná pěšinka okolo jezera.

Vydali jsme se k dalšímu cíli, ale ještě předtím jsme museli zdolat nechutný kopec od Černého jezera. Nasadili jsme naše rychlejší tempo, zastavovat uprostřed kopce byla vražda, asi by bylo lepší, kdybychom to šli opačně, ale co už, stalo se, aspoň jsme si dali pořádně do těla. Potila jsem se na všech místech mého tělo, pořádně jsem nemohla ani mluvit nebo se smát, protože mě to vysilovalo. Ale zvládli jsme to, nahoru jsme teda oba vylezli rudí jak rajčata a já hledala nějaký stín. Konkrétně jsme byli na rozvodí řek Labe a Dunaje. Po menším odpočinku jsme byli připraveni pokračovat dál na rozcestí k Čertovu jezeru. Na půli cesty jsme slyšeli nějaký hlas z mikrofonu. To bylo ze Špičáku, jelikož se o víkendu otvírala ta nová rozhledna na Špičáku a zároveň to byl den s Lesy ČR, tudíž jsme na cestě k Čertovu jezeru míjeli stanoviště, kde turisté mohli plnit různé úkoly.
A teď zase budu kritizovat. Když jsem navštívila jezera před lety (asi tak před šesti), cesta k Čertovu jezeru byla kamenitá, všude samý kořen, potůček sem, potůček tam. A nyní? Zpevěná pěšinka. Sice rozumný nápad, ale jak je to nové, pořádně to není ještě zapasované v přírodě. Za čas, až budou dřevěné klády tvořící lávku ztmavlé od deště, bude to vypadat líp. Ale tak, jen můj názor, pak se mi to vlastně líbilo.

Onen zrádný kopec.

Takové kameny jsme museli zdolat při začátku kopce od Černého jezera, jsem ráda, že to bylo jen kousek, jinak bych se nejednou natáhla.

Nebyla bych to já, kdybych nevyfotila nějakou květinu.

Kudy kam.



A váš názor? Že to celkem ujde? Jen mi teď došlo, že nemám fotku dřevěného můstku přes potok.


Potůček na jedné straně...

...a na druhé.

A jedna fotka našich stínů. :D

Druhý cíl pokořen před dvanáctou hodinou! Od rozcestí délka trasy asi 1,5 km, ze začátku z prudkého kopce a ještě se proplítejte mezi turisty, že jo. U Čertova jezera nával lidí, takže jsme opět šli z boku jezera. Společnost nám dělaly kachny a dva ptáci, moment, asi polák chocholačka, vygooglujte si to, které tam každý přikrmoval, i my. Lukášovi jsem pro uspokojení žaludku dala řízky, sobě také a okurku. A zase, bylo to tam nádherné. Ještě s tak skvělým člověkem, fakt paráda.







Kachní společnost.


Motýl, který mi přistál na ruce, jen škoda, že neroztáhnul křídla.

A klasika, moje nohy u vody.

Mech, osvícený jen sluníčkem.

A posledním cílem byla rozhledna na Špičáku. Rozhledna je vysoká 26,5 metru, ,,stěny'' jsou ze dřeva, schody jsou železné, takové ty, jak pod vámi můžete vidět, kdo vám je v patách, takže pro někoho nepříjemný pocit, když vidí pod sebe. Než se dostanete na úplný vrchol, můžete shlédnout krajinu asi ze čtyř bočních ,,balkónků'', ale nedívejte se pod nohy, protože to je teprve nepříjemný pocit. Aspoň pro mě, což se divím. Vstup je zadaramo a odměnou za výšlap 135 schodů je nezapomenutelný výhled na Velký Javor, Čertovo jezero, Jezerní stěnu, Nýrskou přehradu a tak dále. U každého schodu je cedulka se jménem, asi kdo se podílel na výstavbě nebo tak. Stoupali jsme a stoupali a najednou jsme si začali všímat, že se rozhledna lehce pohupuje. Foukal vítr a opravdu se rozhledna hýbala. Neříkám, že mi to až moc vadilo a panikařila jsem, ale nedokázala jsem pořádně stát na nohou bez držení. Fotil Lukáš, svým mobilem, já ten svůj měla skoro vybitý a jak se znám, spadl by mi, proto jsem ani nefotila Lukášovo. Dokonce jsem se neodvážila vytáhnout dalekohled. Tohle byla nádherná třešnička na dortu. Pohled na Šumavu z 1 228,5 m. n. m. (připočetla jsem k tomu i výšku rozhledny.) Dole jsem si za odměnu dali pivo a pokračovali dál v cestě.

Cestou na Špičák a v dálce Nýrská přehrada.

Jasně, zase kopec.

Rozhledna. Upozorňuji, je výš než ten strom vedle ní.

Následující dvě fotky jsou přiblížené. Velký Javor.

Nýrská přehrada. Jak je tam ten bílej proužek a malá louže.


A já. :D Ufuněná, zpěněná, ofouknutá větrem. Ve skutečnosti se netvářím pořád tak, nemám až tak velká prsa... ale vlastně se tam i sama sobě líbím. Za levým ramenem mi vykukuje Čertovo jezero a nad hlavou mám Velký Javor.

A pak jen zdolat strmou sjezdovku, na které mi několikrát podjeli nohy, boleli mě palce, které mi narážely do špiček bot, skákaly mi prsa, žaludek a vaječníky. :D Nad nádražím mi miláček sdělil, že máme před sebou ještě dva kilometry k auto, ehm, do kopce, naštěstí po silnici. Zvládli jsme to.

Nezáviděla jsem těm, co se plazili nahoru. Okolo nás občas profrčelo pár bikerů, kteří měli krásný kola a krásné oblečení. Vypadá to na fotce jako mirný kopeček? Jo, ale to fakt jen vypadá.

Nakonec zastávka u Nýrské přehrady. Víte, co mě pobavilo? Ne ve všechn restauracích a na jiných místech je v dnešní době Wi-Fi. A na přehradě jsou rovnou tři ty malé satelity. :D Špičácká rozhledna je z přehrady tak prťavá.




A to je vše. Byl to opravdu nádherný výlet a chtěli bychom tak zajet ještě někdy na podzim. Počasí bylo skvělé, i když jsme se chvilkama skoro vypařovali. Mám krásnou vzpomínku na prázdniny. Také mám dobrý pocit, že jsem udělala něco pro své tělo, ale to je jen pocit. Asi. Ještě teď mě pobolívají kyčle. A v sobotu večer mi Lukáš namasíroval nohy, neskutečná úleva.

Lukáš chce ještě jet na Tříjezerní slať a na Modravu. Samozřejmě, že toho je na Šumavě spoustu, Bílá strž, Ostrý, Vchynicko-tetovský kanál, Prášilské jezero, jezero Laka a další. Baví mě to a jsem ráda, že Lukáš sdílí tuhle zálibu se mnou.

Pokud jste došli až sem a neunudila jsem vás, tak vám moc děkuji, i za případné komentáře.
 


Komentáře

1 Pauline Sparrow | E-mail | Web | 28. července 2014 v 16:05 | Reagovat

Koukám, že jste měli krásný výhled. Ty fotky jsou parádní, hlavně ta fotografie s tím motýlem. A ta čirá voda:3. Počasí se vám tedy opravdu vydařilo, to jo:D:). Je dobře že se vám výlet líbil:).

2 Míša | Web | 28. července 2014 v 16:11 | Reagovat

Nadherne fotky, urcite bych si podobny vylet rada udelala taky :)

3 Denisa | Web | 28. července 2014 v 16:15 | Reagovat

Takové výlety miluju i když jsou třeba sebevíc náročné!Prostě to mám ráda, hlavně tu přírodu:-) fotky jsou opravdu úžasné a taky se mi líbí ta s tím motýlkem na ruce:-)

4 Ilyya Lay | Web | 28. července 2014 v 17:03 | Reagovat

taková čisťounká voda, no to bych tam šla hned, i přes zákaz!:D opravdu docela nezvyk oproti našim špinavým hnusným rybníkům.. brr:D))

5 Kira | Web | 28. července 2014 v 21:27 | Reagovat

Páni, ty teda přidáváš články rychlostí blesku *_* Fotky jsou krásný a to je jezero je úžasně čistý. Ta příroda mi trochu připomíná lipno. Bezva :D

6 Lucka | 12. října 2015 v 16:25 | Reagovat

Parádní fotky, tahle nádhera se prostě neokouká:) Modrava je krásné místo, kde jezdíme už celkem dlouho, dokonce uvažujeme, že tam koupíme i chatku:) Teď tak vždy zarezervujeme chatu tady http://www.topsleva.cz/slevy/sumava-modrava a užíváme:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.