Říjen 2014

A jako lusknutím prstů nic.

27. října 2014 v 21:50 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Předchozí článek se jmenoval ,,Všechno'', tak teď to vezmu z opačné strany a to o ničem. Tohle je taky totálně bezvýznamný, ale já to musim někam napsat.

Je mi smutno, pálí mě oči, bolí mě srdce. Asi nejhorší je uvědomovat si, o co všechno jsem přišla a to jen díky své blbosti. A neskutečně toho lituju. A protože se mi chce teď zase brečet, tak to dál nebudu rozebírat...

Procházela jsem dnes mezi lidmy a měla myšlenky pořád pryč. Opakovala jsem si pořád v hlavě jedno a to samé a vlastně se to tam opakuje pořád, jako by to bylo přednastavené. Pořád dokola. Každý detail. Každá sekunda. Co jsem zažila a co jsem přišla. Mohla bych tu sedět do půlnoci a sepisovat všechno, ale portáhlo by se to do rána, protože bych se zase neutišitelně na půl hodiny rozbrečela a svíjela se v křečích a trhání srdce. Můžu si za to sama, tak musím teď trpět.

Všechno.

25. října 2014 v 21:09 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Najde se tu někdo, kdo rád čte něčí myšlenky a tak? Ano? Tak čti...

Občas se jen tak pozastavím nad někým nebo nad něčím. Nad zapadajícím sluncem. Nad neznámým člověkem jedoucím na kole. Nad ptáky letící po obloze. Nad vzduchem. Nad časem. I nad sebou. Proč jsou věci tak, jak jsou. Jestli se opravdu měly stát věci, co se staly. Vnímám krajinu a věci okolo sebe intenzivněji, než bych měla. Jako kdyby to všechno ke mně zpětně nějak promlouvalo, odpovídalo to na mé prázdné myšlenky. Hledám rozdíly mezi dnem a nocí. Jestli se něco mění v noci ve tmě, když je všechno tak děsivě klidné.

22/10/2014: Do riti!

22. října 2014 v 19:09 | Marie. |  Útržky ze střední
Po sedmi deních zdravotních prázdninách jsem se opět vrátila do školy. Chtěla jsem jít původně už v pondělí, ale antibiotika mi ze střev a trávení nadělaly takovou padrť, že jsem prostě do školy nemohla. Ale už jsem se tam dnes v plné kráse objevila.

V tomhle odstavci si dovolím zanadávat. Z první písemky z matiky jsem měla dvojku. Z následující, na kterou jsem se pokoušela připravit, sepsala si to na několik áčtyřek a do toho ještě zapsala přesnější poznámky, abych to vysvětlila Andy, tak z té jsem dostala pět. Ještě než jsem dostala zadání písemky, tak jsem látku chápala. Fakt. Ale v písemce jsem byla jak vygumovaná. A dnešní mě dostala už totálně. Zase jsem popsala pár áčtyřek, abych si to zopakovala a i přísahám, že jsem si byla na 100% jistá, že mám tu písemku správně! Očividně ne, když mám z toho další kouli. Tak do prdele, já se na to jednoduše vykašlu a třeba se ty známky zlepší, když se na to tak pečlivě připravuju a akorát se to horší.

Bohužel to vypadá, že éra sluníčkových dní je pryč a mě to mrzí, protože jsem nebyla za tu dobu schopna vyfotit tu barvící se přírodu a napsat chystaný článek. Ani jsem nezajela na jezerní slatě na Šumavu. Ale třeba se ještě nějaká příležitost hezkého dne naskytne, ale zatím to díky dešťům a ve vyších polohách díky sněhu asi jen tak nestane.

A teď mi dejte, prosím, alespoň minutu ticha na to, abych si nějak uspořádala rozházené myšlenky a tak všechno kolem. -.-

Jídlo everywhere.

15. října 2014 v 18:39 | Marie. |  Fotografování
Tentokrát tu mám 12 fotek, jelikož mi nějak (ne)došlo, že mám ve složce starší fotky, které se mi nějak nechtěly zveřejňovat. Takže článek je hlavně s jídlem a nějaké drobnosti. Nic víc, nic míň, na kecání jsou jiné články.

Začínám touhle, neříkám, že není dobrá, ale nepovažuji ji za nejlepší. Ale když sem dám jako první fotku fotku na výšku, zabírá to dost místa, ale celkově jsou ty fotky poměrně velké, ale nechce se mi velikost měnit.

14/10/2014: Bez titulku počtvrté.

14. října 2014 v 18:37 | Marie. |  Útržky ze střední
I když ne pozitivně naladěna, tak přeci jen píšu tenhle článek, než zase všechno zapomenu.
Od včerejška jsem doma, jelikož jsem si zánět močových cest přikrmila sobotní Dogou. Ale stálo to za to a to jsme původně nechtěli jít. Jsem až do konce týdne doma. Já bych sice mohla normálně fungovat, ale to nejde, když máte pocit, že vás někdo řeže vejpůl a z antibiotik se vám chce zvracet. A ještě jedna podstatná věc, včera jsem přežila první jízdu v autoškole, ale s traktorem. Má to teda neskutečný mínusi - sedačka je odpržená tak, že jsem při menších nerovnostech levým kolenem narážela do čehosi u volandu. Jak jsem zvyklá z auta, že se blinkr vrací po projetí zatáčkou, tak jsem skoro pokaždé jela asi sto metrů se zaplým blinkrem. Nebrzdí to. Teda brzdí, ale musíte na to vážně dupnout. Naprosto dementně se řadí. A jelikož to má posilovač, tak jen malý pohyb volantem znamená okamžiká směra jízdy. Ale aspoň se to rozjíždí v pohodě a víc než 25 km/h jsem nejela. Minulý týden ve čtvrtek jsme na praxi také jezdili s traktorem, ale o dooost starším, vláčeli jsme. To byla paráda, šla bych do toho znovu.
Takže jen takový lehký výčet toho, jak to u mě vypadá. Z připravovaných článků, o kterých jsem už psala, nemám ještě ani nadpis. (y)

Kritizuji filmy.

13. října 2014 v 14:09 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Původně na seznamu plánovaných článků tenhle ani nebyl a ani netuším, jak mě napadlo něco takového sepsat. Upozorňuji, nejsem extra velký znalec filmů a většinou mám na filmy svůj, někdy ostrý, názor. Zkusím napsat něco o tam 5 - 10 filmech, snad si to někdo přečte a okomentuje můj názor. PS.: Nevíte, kde stáhnout Jak vycvičit draka 1?

Myslela jsem si původně, že k tomu hodím i ty origoš obaly na DVD, víte, co myslím. Ale ne, jde o text...

Hvězdy nám nepřály (2014)
Snad světoznámě proslavené romantické drama s kapkou humoru. A je vcelku jedno, jestli mám teď na mysli knihu nebo film. Knihu jsem ale nečetla. Neříkám, že bych nechtěla, třeba se k tomu jednou dostanu. Tak jsem stáhla film, koukala, koukala, film skončil a co teď. Dost často u filmů komentuji herce, jejich oblečení, styl natáčení a tak. Co se toho týče, hezky natočení, Hazel je přirozeně krásná a během filmu mi ty hadičky k ní i patřily. A Gus je typický kluk z takovéhle kategorie filmů. Aha, teď jak se tomu říká, Maruš. Monology, dialogy a celkově to, kdo co říkal, se mi také líbilo, ke Gusově metafoře nemám nějak co říct. Hezky vymyšlené ale.
Mám tu ovšem dva velké negativy. Snad všude koluje ,,Okay? Okay.'' To jsem se na to měla podívat v angličtině, kdybych tohle tušila. Překlad toho, když si v češtině řeknou ,,Dobře? Dobře.'', to je tak... divné. I když, kdyby si říkala v češtině ,,Oukej? Oukej.'',zavánělo by to nespisovností. A druhý negativní názor je celkově na obsah filmu, protože to je furt stejné. Holka nemocná, kluk nemocný, láska, smrt jednoho z nich. Nějak tak. Ale shlédla jsem to..

Abstraktní.

8. října 2014 v 18:29 | Marie. |  Fotografování
Protože se pěti lidem (soudím podle počtu komentářů) líbili předchozí fotky, i když se jednalo o naprosto obyčejné a bezvýznamné věci, tak jsem fotila zase a pár čehosi sem dávám. Upřímně, neříkám, že se mi fotky nelíbí, kdyby se mi vážně nelíbili, kašlu na tenhle článek... Jen jsou bezvýznamné, nezachycují žádný životní okamžik, ale vlastně, okamžik zachycují. Prostě sedíte například jako já na zahradě, s teplým čokoládovým kapučínem a říkáte si, jakou má pěknou pěnu a ty listy na zemi (sice ne tak nádherně barevné) vypadají tak podzimně... proč to nespojit? A tak jako blázen postavíte hrníček na zem, skláníte se nad ním a snažíte se ho ,,umělecky'' vyfotit. Stejně jako s červenou cibulí, která mi je sympatičtější než bílá nebo žlutá, vezmu ji do ruky a vyfotím. A hrozně miluju chuť cibule, její vůni, když se smaží na pánvičce a celkově cibuli celou. A už vůbec nemluvím o červeném listí ,,psího vína'' na kolně. Okap mi na fotce překážel, ale nakonec to není tak špatné. To vám musím ještě napsat, včera jsme byli se třídou u jednoho pána, co chová koně, je proti kování a různě koně cvíčí, ale o to nejde. Ten dům, ve kterém bydlí, no tě péro, škoda, že jsem nechtěla fotit, snad ze 3/4 ho má porostlý psím vínem, které nahoře u štítu domu bylo zářivě červené a dole okolo oken zelené. V pozadí byl ještě javor a to je typ stromu, co si dokáže s barvami kouzelně pohrát, tak to pochmurné odpoledne rozzařoval červenou, oranžovou a žlutou.
Jak je možné, že se dokážu jen rozepsat jen o krásách přírody? Radši už pojďme na ty fotky.

A pro začátek, efekty a téměř ten stejný přidávám na všechny fotky. Neptejte se proč, prostě proto, protože to ty fotky neskutečně zjemní, ale zároveň zvýrazní, podtrhne jejich přednosti a zakreje nedostatky. Je to jen o jednom efektu v pixlr.


Zářijové okamžiky ve fotografiích.

5. října 2014 v 13:09 | Marie. |  Fotografování
Nahromadilo se mi pár fotografií za září, zlepšila jsem je efekty a jsou tu. Většinou jde jen o abstraktní věci, posuďte sami. Když zrovna není hnusně pod mrakem, tak svítí sluníčko a hraje si s barvami na stromech, ovšem já nějak nejsem schopná to vyfotit, ale měla jsem opravdu krásnou fotku javorového listu, jenže na noťasu jsem zjistila, že je rozmazaná jak mejkap uřvaný třináctky. Tak hold nic no, mohla to být pěkná fotka. Ale snad se naskytne ještě dost příležitostí na vyfocení podobné fotky. Takovou dobu se těším na barevný podzim a nemám z toho nic pomalu.

Žárovka v nové lampičce. Můžete pokračovat dále, zbytek nebudou takové nudné fotky jako obyčejná žárovka.

1/10/2014: 1. část z 10 hotova.

1. října 2014 v 21:16 | Marie. |  Útržky ze střední
Mám tu několik/hodně věcí, co chci napsat, ale nenapíšu, protože je beztak zapomenu.

ZÁŘÍ 2014 - první dva týdny byly v pohodě, třetí a začátek čtvrtého na dvě věci. Asi tak nějak.

Konečně, konečně mám peníze na důležité věci! Teda teď už ne, jelikož jsem je utratila. :D Takže vlastník nové, luxusní boty, džíny, svetr, tričko... aha, to je všechno. Novou lampičku a tříbodové světlo. Zbytek jsou ptákoviny. Ještě mám v plánu koberec, postel.. ale to už je zase někde v dáli. Ale aspoň si to mám z čeho pořídit.

Teď čumím na růžový papírek před sebou, kde mám napsána témata a přemýšlím, který začít jako další.

Víkend jsem strávila s Lukášem. V sobotu večer jsme šli na Kabáty revival, kdo by chtěl, tak fotky zde. Jsem ta v červeném svetru a upozorňuji, ani na jedné fotce Lukáš není, prakticky celý večer jsem tam dělala ostudu já a on stál opodál. :D
A druhý den jsme vyrazili na Rallye do Kramolína. Původně jsme chtěli brzo ráno, ale dokopali jsme se k tomu až ve dvanáct hodin. Potkali jsme kamaráda a ten nás táhnul přes nějaký koně v ohradě, adrenalinový víkend. :D

Školu a známky můžu hodnotit jako dobrý, začala jsem se učit, tenhle týden jsem se nechala už dvakrát dobrovolně vyzkoušet. Ale už je středa a můj mozek začíná být unaven. A autoškola jako taky dobrý, furt nejsem nejlepší řidič, to auto pod mojí rukou spíše trpí...

Chtěla bych napsat něco jako můj whishlist do konce tohoto roku.
Pak něco ve smyslu dva typy podzimu a občas na mě padají chvilky a myšlenky o zimě. Ale to je ještě daleko, jestli vůbec něco takového zrealizuji. Jen jsem se chtěla nějak ozvat.