Listopad 2014

Aha, konec listopadu.

30. listopadu 2014 v 20:39 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
A že to uběhlo rychle těch 334 dní (11 měsíců, pokud by někdo nevěděl) a už nás čeká poslední etapa z tohoto roku. Prosinec. Bože, čím víc jsem starší, tím rychleji to ubíhá. Hlavně od července se to rychle vezlo, až mě to děsí, co přijde příští rok.
Pokud jste všímavější, mám v menu odpočítávíní do mých 18. narozenin. A to je další věc. Ještě před chvilkou jsem to odpočítávala v měsící. Šest měsíců, čtyři měsíce, měsíc. Tadá, zbývá už jen týden. Zase bych se tu mohla rozepsat o tom, jak jsem si asi ve čtrnácti nedokázala představit, že mi bude osmnáct. Patnáctka mi přišla jako velký číslo, jako jeden z cílů života, kterého si přeje dosáhnout každý teenager. Jenže to už bylo v roce 2011. Pro mě to je téměř historie. Ale dost o mém věku.
Momentální počasí je to nejhorší mezi podzimem a zimou. Sluníčko už nesvítí, barevná příroda zmizela, ale zároveň okna nezdobí mráz a sněhové vločky nekřupou pod nohami. Budu skromná a řeknu, že si k Vánocům přeji hlavně sníh. Mráz a sníh. A do toho trošku sluníčka. Prosím. Udělalo by mi to vážně radost, i když bych později nadávala, že mám promočené boty, mrznou mi prsty a musím odhrabovat sníh.
Zatím mi jen naráží východní vítr do okna a probouzím se do šedivého rána.

Prosím, řekněte, že taky chcete sníh jako já.^.^

Více let, více nemocí.

25. listopadu 2014 v 21:49 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Opět článek do téhle rubriky, i když bych celkem ráda psala do rubriky se školní tématikou. Jenže, to bych musela do školy chodim. A jelikož jsem hrozně odvážná, troufalá a provokatérka, tak jsem zase nemocná a zase jsem doma. Abych to uvedla na pravou míru, tak už týden má babi rýmu a kašel, prostě nachlazení. Já to chytla od ní, nějak od pátka mám rýmu. Včera mi ve škole z toho bylo úplně blivno, divně, špatně od žaludku, tak jsem jela domů. Ale zároveň jsem cítila, že mám zase něco s močákem a nemýlila jsem se. Bohužel jsem se chvilkama svíjela fakt v hrozných bolestech a přemýšlela, jestli babi neříct, že pojedeme rovnou do nemocnice. I když se mnou nespolupracoval ani jeden z teploměrů, věděla jsem, že mám teplotu, furt mi byla zima, tak jsem si vlezla do horký vany, ale ani to nepomohlo. Ale už mi je líp, zítra už jdu do školy, respektive na praxi. A ještě na závěr tohohle témata se zamysím - co přijde sakra za rok, za dva? Tenhle rok jsem fakt dost nemocná, močák na jaře, v srpnu, v říjnu a ještě teď. To samé kašel a rýma. Dříve jsem bývala nachlazená jednou do roka. Jo, je vidět to sezení za noťasem a nic nedělání... Asi.

A teď jedna úplně boží věc. Já vyhrála Giveaway! ^.^ U blogerky Gally, která tuhle giveaway pořádala na počest 100 fanoušků na Facebooku, tady je video z vyhlášení, vyhrála jsem třetí místo a jsem neskutečně ráda. Už se těším, až mi výhra přijde.

#nadpisnenalezen.

22. listopadu 2014 v 20:49 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Je sobota, večer, já ležím v posteli, čekám... A rovnou když jsem u té postele, musím to sem prostě napsat. Už od pondělka spím v novém pokoji, jééj. V neděli jsme s babi namáhavě pokládaly koberec a jelikož jsem pod něj ještě daly podklad, protože podlaha je lehce křivá, tak jsme si práci o dost stížily. Ale co, nikdo neuvidí, že je ten podklad u jedné strany šoupnutý, na druhé straně jsem ho uřízla a je to. Smontovat postel byla vážně fuška, protože jsem z krabic a pytlíků vysypala nespočetě šroubků a dalších malých věcí. Ale zvládly jsme to. Ještě teda nemám pod postelí kus koberce správně položený, ale to se časem udělá. Stejně jako vylepit tapetou vestavěnou skříň. Ale abych zhodnotila, jak se mi tu spí. Upřímně, boží. Nejspíše jsou tu nějaké lepší magnetické vlny, protože se mi tu nezdají šílené sny, ale zase se mi za tu dobu, co tu spím, zdály pokaždé. Usíná se tu báječně, není v pokoji úplná tma, svítí mi sem světlo z ulice a zatím jsem usínala při rozvícené svíčce a pod postelí mám malé světýlko z dětství. Postupně všechno zdokumentuji a hodím to sem. To je zatím vše, chtěla jsem toho napsat víc, ale zatím ještě nevím, kde a jak začít, tak alespoň tohle.

Mimochodem, už dlouho jsem nebyla nachcípaná. (y)
A možná už budu na 100% happy.

Já to dělat nebudu, já se na to vyseru.

18. listopadu 2014 v 21:59 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Uaa, po půl roce znovu na Harlejích a minule jsem neměla takovou možnost pařit, teď jsem si to vynahradila na 200%.

Nevím, kde začít, co všechno nezapomenout zmínit a jaká použít slova, aby to vystihlo moje pocity. Začnu třeba na začátku, že jo. U vstupu byla fronta, což signalizovalo, že tam asi bude dost lidí. Nevím do teď přesně, kolik jich tam bylo, na FB bylo, že se zúčastní asi 300 lidí, každopádně asi první půlhodinu jsem stále opakovala ,,Tady je moc lidí'' ,,Já se bojim'' a několik lidí z toho jsem znala, fakt tam byl kde kdo. A teď si vemte, že měříte kolem 160 cm a méně a asi polovina lidí tam má skoro dva metry. No paráda. Naštěstí hned na začátku jsem zbystřila kamaráda u baru, takže mu řekla, co chci, abych tam nemusela v té frontě čekat. A stejně jsem měla skoro vždy přístup k pití rychlý, protože Nikča občas byla za barem a nebo tam přede mnou stál zase někdo jiný známý. Upřímně, to první pivo, desítka, byl humáč, ale naštěstí tam měli dvanáctky v plechovkách, což se i o dost lépe skladovalo - nakoupila jsem do zásoby, dala to ke kámošce do tašky a když jsem měla pařit s plechovkou v ruce, tak se vylilo opravdu minimálně piva. Překapela byla Jaksi Taksi, na ty jsme byly v sále dvakrát. Poprvé jsem stála já, Šárka, Zuzka a Šárka stála jako sloup zahleděná na zpěváka, zatímco my se Zuzkou pařily. Pak přišla Nikča a šly jsme ven. Nakonec jsme se zase ocitly v sále, tentokrát před zvukařem a musely jsme vypadat jako totální hovádka.

Ráda nakupuji, ale bolí mě utrácet.

15. listopadu 2014 v 20:19 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Konečně se mi naskytla možnost utratit své pečlivě našetřené peníze. Před pár dny jsem si přepočítala mé úspory, které činí (činily) asi 3 600,-. Tak pro mě to je celkem dost, za celou dobu, co mám kapesné jsem tolik peněz neměla. Celá nadšená jsem začala plánovat, co si koupím, řídila jsem se trochu podle wishlistu, který jsem nedavno zveřejnila. A když jsem tak počítala a rozmýšlela, co si pořídím plus do toho započítávala vstup na Harleje, tričko Harlejů a ještě nějaké to pití, příští týden 200,- na maturák a za dva týdny mikulášská zábava, začala jsem mít výčitky, že vůbec chci něco utratit. A že těch peněz bude hodně. Nevím proč, ale raději si nechám pár stovek stranou jako takovou pojistku, kdyby náhodou byly nějaké nečekané výdaje.

Fotograficky shrnuto.

14. listopadu 2014 v 19:09 | Marie. |  Fotografování
(Už jen ty nadpisy odrazují od čtení článku. :D)
Nemám zrovna dvakrát co na psaní, tak sem hodím fotky, i když některé jsou už půl měsíce a déle staré, jen jsem prostě čekala na správný okamžik, kdy je zvěřejnit, ale ten nějak nepřišel.
Je to taková směsice naprosto bezvýznamných fotek, jenže jsem to já, nechci, aby jen tak ležely ve složce.

U tý jsem se vyvztekala, aby tam bylo co nejméně těch tmavých přechodů...

Můj první hon.

6. listopadu 2014 v 20:49 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Dnešní článek bude (doufám) dlouhé vyprávění o mojí včerejší a první zkušeností s honem. My třeťácí na zemědělské škole, obor agropodnikání, máme letos povinný předmět myslivost. Součástí tohoto předmětu je i absolvovat hon, celodenní, v Martinicích u Březnice. Martinice jsou ve Středočeském kraji a prý je to přibližně 60 kilometrů od Prahy a zároveň 60 kilometrů od Plzně. Ale vezmu to pěkně popořádku. :)

(weheartit.com)

3/11/2014: Řidičák? Hahaha.

3. listopadu 2014 v 21:19 | Marie. |  Útržky ze střední
Šoupnu sem zase něco ze školy. I když máme tenhle týden do čtvrtka praxi. Ve středu jedeme na hon. Na bažanty. Asi 60 kilometrů od školy. A budeme tam téměř celý den, ve třičtvrtě na sedm máme sraz před školou a návrat je plánovaný asi tak na pátou odpolední. Původně jsme měli jet celá třída, ale oni tam prej nechtějí najednou 17 lidí, takže jede jenom druhá půla abecedy. Snad chápete. Jsem na to zvědavá, ale zrovna dvakrát natěšená nejsem. Možná proto, že to je daleko, že tam budeme fakt dlouho...

Autumn/winter wishlist.

2. listopadu 2014 v 20:39 | Marie.
Asi po dvou měsících, kdy to mám naplánované, konečně sepisuji tenhle whislistíček. Jsou to věci, které si přeji koupit/sehnat/dostat a tak různě do konce tohoto roku. A pro lepší přehlednost to rozdělím do několika kategorí. Třeba to někoho i inspiruje nebo tak nějak. :)

I don't like to talk about what hurts.

2. listopadu 2014 v 19:29 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Cosi mě nutí napsat článek. Který nebude mít ani hlavu ani patu.

Chtěla jsem napsat ten whislist, ale nejspíše mi něco v tu chvíli ukradlo chuť na sepsání toho. Stejně jako to, co mi krade náladu a myšlenky celé odpoledne, když chci prostě napsat. Ale buď neumím uspořádat myšlenky do čehosi srozumitelného a nebo by z toho vznikl dlouhý článek, který by beztak nikdo nechápal a já už vůbec.

Všiml si někdo, že jednou dělám mezi odstavci mezery a jindy zase ne? Mám v tom bordel.

V menu ale mám poznámku, že nebudu tolik psát negativně. Mě nevadí vaše komentáře, ve kterých je odezva na obsah článku, ale já na vás nechci přenášet svoji náladu, teda tu špatnou. Takže nechci, aby byl tohle jeden z těch ,,špatných článků'', jenže většinou, když vypisuji svoje myšlenky, které se v hlavě předbíhají, tak z toho vznikne něco nesmyslného, spatlaného a pro vás všechny nepochopitelného. Každopádně jsem měla nutkání napsat a možná se přemůžu ještě na něco...