Prosinec 2014

365 of 365. Are you ready to close this book?

31. prosince 2014 v 14:29 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Nové začátky. Nová předsevzetí. Nové cíle. Nejeden z nás si právě teď plánuje nebo alespoň zítra začne, co chce změnit v roce 2015. Na sobě, ve svém životě.

Ale přiznejme si to, že jen malá část z nás se toho vážně bude držet a do puntíku pokoří všechny tyto cíle. Jsou to kecy. Jsme národ líných prdelí. (Ale no tak, neberte ti tak vážně, jak říkám, netýká se to všech, ale části lidí určitě.) Neříkám, že já na mých cílech zapracuji. Nemůžu si naplánovat něco na půl roku dopředu, protože se během té doby může spoustu věcí změnit. A dost radikálně bez mé pomoci. Ale kdybych měla zmínit pár takových událostí tak snad: řidičák, dokončení třeťáku, koupě nového mobilu a zrcadlovky, skok padákem, brigáda, úšpěšný nástup do čtvrťáku. Kdybych měla vypisovat detaily jako koupit tapety, koupit si nové oblečení, koupit si nové čaje, dodělat koberec v pokoji, dojít si na endokrinologii pro prášky, obarvit si hlavu... Tak jsem tady ještě příští rok! :D Ale tak co už...

Všem vám přeji Šťastný Nový rok! :]


Sněhově.

30. prosince 2014 v 22:19 | Marie. |  Fotografování
Bez zbytečného povídání u každé fotky. Jednodušše jen zasněžená příroda, i když silnici bych asi do přírody nezařadila. Mimochodem, celkově se mi teď jenom s mobilem venku fotí blbě, to nejde zachytit, kolik sněhu tu je. A ještě nějaké random kecy.

Miluju cítit ten mrazivý vánek na tvářích. I ty červené tváře.
Jsem teď docela ráda venku a je mi jedno, že tam mrzne, fouká vítr a sněží. Protože miluju nadechnout se toho čistého, svěžího vzduchu.
Teplota mých prstů se nevysvětlitelně mění. Chvilku jsou zmrzlé a zničeho nic znovu prokrven a teplé.
Letos se jakš takš vyhýbám popraskaným rtům, suchým tvářím a hrubé, vysušené kůži na rukou, yes!
Když vidím, že sněží, moje nálada je hned lepší. Klidně bych šla jen tak ven a nebo jela někam daleko, hlavně být součástí té zimy.
Už asi 4 hodiny sněží, naprosto nádherně a doufám, že takhle bude sněžit celou noc.


Sníh a mráz? Bože, zima fakt přišla.

29. prosince 2014 v 22:39 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Černý čaj s dvěmi kostky zmrzlé citronové šťávy a jde se psát.
26/12 konečně napadl sníh, který vydržel až do teď. A po období silných větrů začalo i mrznout. Jojojo! Dobře, abych řekla pravdu, snežilo už 25/12 v noci. Teda alespoň za Plzní ano. Takže se dostávám k první věci, o které chci psát. Kino se Štěpánem. Všude mrtvo, v kině nás bylo osm. Šli jsme na Hunger Games, 1. část Síly vzdoru a jo, až teď jsem na tom byla. Raději se na nový film podívám když už v kinech končí, protože tam je málo lidí a to je fajn. Kdybych měla nějak ohodnotit film, tak jako zajímavý, ale už se z Katniss stává opravdu magor, vlastně pomalu ze všech, i když jsem zvědavá na pokračování.

Rovnou přeskočím na dnešek. Dnes jsme chtěli jet na Šumavu, teda hlavně já si prostě vymyslela, že musím vidět zasněžené Černé a Čertovo jezero. Večer jsem si připravila tunu oblečení, aby mi nebyla zima, ale ráno jsem to odpískala, jelikož fakt brutálně sněžilo, sněžilo takhle asi až do tří hodin myslím. Jezera jsme si vynahradili hodinovou procházkou v té vánici, možná proto jsem teď tak unavená. Po obědě jsme zkoukli film a po zbytek odpoledne jsem se vážně jen váleli v posteli a nic nedělali. :D Uvidíme se až prvního, protože zítra odjíždí s kamarády na Šumavu.

Tohle je jen pro vyplnění malé mezery od Štědrého dne a přeci jen, za 2 dny končí tento rok, tak se každý článek hodí.

Doufám, že nejsem jediná, kdo má takovou radost z toho sněhu. ^.^

Vánoce 2014.

24. prosince 2014 v 0:59 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Na začátek bych chtěla všem popřát krásné Vánoce a hlavně, uvědomte si, že Vánoce jsou jen o dávání a dostávání dárků, ale hlavně o klidu, pohodě a lásce.

Ani já si prostě neodpustím vánoční článek, i když jsem se tomu do teď vyhýbala. Nejsem ten typ, co by už od půlky listopadu sepisoval typy na dárky, playlist vánočních písní a stěžoval si, proč nemá rád Vánoce. Já jsem holt jiná. Ale co se týče příprav na letošní Vánoce - světýlka mám v okně asi už od té půlky listopadu, adventní věnec překvapivě letos máme a ještě jeden visí venku na zdi, na schodech mám větvičky z vrby, které jsem si ozdobila malinkými vánočními kuličkami, které jsem dostala jako dárek, na stole mám malinkatý ananas, na kterém mám pověšené dvě třpytivé vánoční ozdoby a malou slepičku ze sádry, taktéž dárky k Vánocům, pečení vánočního cukroví jsem letos trochu zanedbala, což mě mrzí, ale prostě jsem na to neměla náladu. Jinak za poslední tři dny jsem uklidila celý dům, obývák zahalila do vánočního kabátku a dokonce jsem se rozhodla, že stromeček chci do červena, takže jsme s babi nakoupily červené koule, bude to úplně jednoduché - koule a čirá světýlka. Jsem pro jednoduché věci. A něco málo k počasí. Nezaráží mě tolik jako minulý rok. Fouká hodně vítr, ale mě to nepřipomíná podzim ani přicházející jaro. Něco mezi. Takhle mi to i vyhovuje. Akorát když jsme dnes byli na hřbitově, neskutečně mi ta chvíle připomínala dušičky.

Dárky, párty a ten zbytek okolo.

23. prosince 2014 v 13:39 | Marie. |  Fotografování
Fotky dárků a ostatních věcí právě spatřily světlo blogového světa. Předem říkám, že to jsou na půl random fotky, neřešila jsem, jak výsledek bude vypadat, šlo o to zachytit, co jsem vlastně dostala. Ale nejsou tu fotky všech dárků, nevím, jak vyfotit polštář s dekou, voňavku, sprcháč, laky na nehty a tak.

Oslava a Christmasfest.

22. prosince 2014 v 8:53 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Konečně mám chvilku času a chuti napsat, jaká že byla oslava osmnáctky a jelikož jsem ještě v pátek byla na vánočním festu, tak napíšu i o něm. Slibovala jsem fotky s dárky a ještě jsem dostala dárky k Vánocům ve škole, ale tak... snad se k tomu dokopu.

Oslava byla 13. prosince od šesti hodin. Celkem nás tam bylo dvanáct, na to, jak je klubovna malá, to bylo docela slušné. Dostala jsem do zásoby dvě jablíčka a jahodu, i když oboje nemusím, tak je to pořád lepší, než kdybych dostala tři rumy. :D Jídla jsme tam měli spoustu, půlka se snědla, zbytek se vyhodil a zbylo tam pár pytlíků s brambůrky. Bohužel, rozloučili jsme se s naším milovaným gaučem, definitivně přišel o opěradlo. Vyhořet jsme nevyhořeli, bylo tam krásně teplo a to je co říct s těmi kamny. V jednu chvíli jsem usínala na huňatém polštáři přikrytá huňatou dekou - také dárky k narozeninám. Možná jsme se s Nikčou měli vyhnout tolika cigaretám, protože jsme přicházeli o hlas. :D A celkově ten vydýchaný vzduch plný kouře způsobil, že se nejen mě kolem půl jedné začalo chtít spát. No co, tak jsme šli brzo domů, ale zase jsem vcelku brzo začali. Byla to paráda, fotky jsou, ještě se ale (naštěstí) nedostaly ke mně. A hlavně, neopila jsem se do bezvědomí, juchů!

11/12/2014: #fuckitall

12. prosince 2014 v 22:29 | Marie. |  Útržky ze střední
A tak jsem po dvou týdnech zavítala opět do školy. Ukázala jsem se tam ve středu, tvrdla tam až do čtyř hodin, včera do tří, dneska naštěstí jen do jedné hodiny.

Abych se k těmto třem dnům nějak stručně a pokud možno spisovně vyjádřila. Středa byl ten den, kdy jsem šla do školy s tím pocitem, že absolutně nic nevím a neumím. Jenže tenhle pocit u mě přetrvává asi už tak od půlky října. Vážně v některých předmětech nevím, o čem je řeč, chybí mi spoustu známek a marně si nalhávám, že se nechám vyzkoušet nebo že si půjdu opravit písemku. I když dnes jsem si jednu šla dopsat, sice nenaučená, ale něco málo jsem věděla... Jenže po přečtění otázek jsem si říkala, jestli mám tou náplní v propisce vůbec plýtvat. Nakonec jsem to uhrála na čtyřku a mám pocit, že už to ani v tomhle předmětu lepší nebude. No nic, odbočila jsem. Naštěstí učení na ekonomiku mi odpadlo, protože jsme měli dvě hodiny přednášku o rysu ostrovidu. A někdy v únoru nám ho do školy přivezou ukázat, ňuňu. A teď si to raději dám pod perex, protože se budu rozčilovat.

#happybirthday - už jsem taky dospělá.

7. prosince 2014 v 14:19 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Zdravím všechny náhodné i nenáhodné čtenáře. Právě teď píšu tenhle článek jako oficiální osmnáctka. Aneb už patřím také mezi dospělé. V následujících řádcích bych chtěla sepsat lehce svá přání, zmapovat mé změny od dětství přes 15. narozeniny až do teď a možná se maličko pochlubit s dárky.



Chybí mi přežírání se.

4. prosince 2014 v 15:39 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Jako obvykle nejsou plány s blogem podle mé představy. Napadlo mě buď každý den přidat nějaký článek třeba na určité téma nebo jen tak něco random (viz. články o prázdninách) či jen jakýsi úvod do prosince. Bohužel z toho všeho sešlo z následujících důvodů. Upozornění, důvody zahrnují opět stěžování si na můj zdravotní stav.