Únor 2015

Křik do prázdna... pravděpodobně.

26. února 2015 v 22:39 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Znáte ten pocit, když se ve vás mísí divné pocity, pocity štěstí, naštvanosti, neschopnosti, natěšenosti, smutku a nemáte tušení, co dělat, aby alespoň jeden ten pocit zmizel? Ne? Já jo.

Vracím se pořád k těm samým písničkám, které jsem od začátku vztahu se Š. poznala a dokázali se mi vrýt do paměti. Přibývají další. I od Maroona. Dokonce i ty starší písničky mi přijdou hrozně hezký a oblíbila jsem si je.

Svítím si v celém pokoji a ani nevím proč. Stejně jako nevím, proč mám tu záclonu na východním okně už několik dní odtaženou.

Zřícenina kostela, kde jsme byli se Štěpánem minulou sobotu. Více fotek jindy.

,,Občas se jen tak pozastavím nad někým nebo nad něčím. Nad zapadajícím sluncem. Nad neznámým člověkem jedoucím na kole. Nad ptáky letící po obloze. Nad vzduchem. Nad časem. I nad sebou. Proč jsou věci tak, jak jsou. Jestli se opravdu měly stát věci, co se staly. Vnímám krajinu a věci okolo sebe intenzivněji, než bych měla. Jako kdyby to všechno ke mně zpětně nějak promlouvalo, odpovídalo to na mé prázdné myšlenky. Hledám rozdíly mezi dnem a nocí. Jestli se něco mění v noci ve tmě, když je všechno tak děsivě klidné.'' - tohle jsem ze sebe vyplodila ke konci října minulý rok a nevím, musím se za to pochvát, líbí se mi to.

Padesát odstínů šedi, 14/2, pokoj a tak různě.

17. února 2015 v 22:49 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Slibovala jsem povyprávění o sobotě, ale je tu ještě pár věcí, co chci napsat.

Zůčastnila jsem se také toho velkého boomu s názvem Padesát odstínů šedi a Valentýn. Ale to jen díky mému Štěpánovi, který mi při dopolední sobotní procházce dal obálku s lístkem do kina a krásným papírem, kde vlastně v ,,překladu'' stálo, že si ten den mohu vybrat jakkékoliv oblečení/věc a on mi ji koupí. Neudělal tohle pro mě poprvé, už párkrát můj nákup platit, ale jak říkám, ono ho to za čas přejde. :D Nejdříve jsme navštívili Olympii a potom Plazu, i když téměř všechen nákup se konal v Olympii. Takže jsem svůj šatník obohatila o světle modré džíny se zdobenými koleny (takové... kostičky vyšité, složité vysvětlovat, někdy bude fotka), stejně pruhované tílko a tričko, kožená bunda, kožená kabelka, 6 ks kalhotek v základních barvách (takže si je mohu odšrktnout ze seznamu potřebných věcí) a svetr. Spokojenost maximální, i když jsme narazili na fakt boží kabát, už jsem byla rozhodnutá, že ho beru, ale jelikož na cenovce zářila cena 3 000 korun, okamžitě jsem ho šoupla zpět. Neřeknu kdybych si měla kupovat jen kabát... Už to chce jen nějaké boty na jaro a ten mobil. Nakonec jsem přehodnotila svůj názor a půjdu do LG G2 16 GB, měl by mě vyjít přibližně na 8 tisíc, ale i tak jeho koupi asi ještě na pár dní odložím.

Ale zpět k filmu. Film měl být od 21:50, takže jsme asi ještě dvě hodiny seděli v Plaze, cpali se čínskými nudlemi, popíjeli pivo, Ugovu čerstvou štávu a nachos se málem nedožily filmu. Sedli jsme si na gauč před kinem a čekali. Postupně to tam začalo houstnout, ale pak mi to kino nepřišlo až tak zaplněné. Štěpa vybral skvělá místa, hned u uličky, ale já vedle sebe měla krajní sedadlo volné, takže paráda. Lituji toho, že jsem hluchá a neslyšela následující hlášku... Christian Grey říká Aně: ,,Za 15 minut chci, aby jsi byla v herně.'' V kině ticho a nějaký chlápek: ,,Pane jo!'' Samozřejmě, že Štěpán a snad půlka řady vedle něj se začala neskutečně smát, já se teda smála jim. :D A jinak celkově film se mi vážně moc líbil. Líbily se mi detaily, barvy, hudba, děj filmu, oblečení herců. Až na ten konec, jak je to na pokračování, tak je konec moc otevřený, takže jsem si na konci musela říct pro sebe: ,,To je jako konec?!'' Ale vážně paráda, doporučuji. A i když Valentýn neslavím, tohle mě opravdu potěšilo a byl to hrozně skvělý den. :)

Největší blogový úspěch.

16. února 2015 v 22:40 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Poslední měsíce jsem přemýšlela, že bych chtěla s blogem dosáhnout nějakého cíle. Mít několik pravidelných čtenářů, mít inspiraci na psaní. Jenže jsem skončila jen u toho přemýšlení. Za tři měsíce a pár dní to budou čtyři roky, co mám tenhle blog. A nikdy se mi nepovedlo něco tak skvělého, jako je být na hlavní stránce blogu.cz a být Blogem dne. Objevila jsem se tam minulé úterý, ve středu jsem psala článek a to jen díky větší návštěvnosti, o které jsem nevěděla, kde se vzala. Až potom díky komentáři jedné blogerky jsem se dozvěděla, že jsem Blogem dne. V tu chvíli mnou projel neskutečný proud vzrušení radosti a energie (jo, tak tuhle věc prostě víc prožívám!) a začala jsem polohlasem nadávat jak dlaždič. Tohle je prostě ta nejvíce top věc za tu dlouhou dobu s blogováním! A tímto bych ještě chtěla poděkovat všem, kteří za celý ten týden ke mně na blog zavítali a neskutečně mi zvedli návštěvnost. Doufám, že se vám u mě líbilo a že jsem alespoň pár z vás ,,něčím'' zaujala a budeme ke mně chodit častěji. Slibuji, že se pokusím o pár kvalitnějších článků. Tímto bych tenhle článek chtěla ukončit, i když jsem trochu váhala, jestli sem nemám nacpat můj (Valentýn) víkend se Štěpánem a názor na Padesát odstínů šedi (i když je toho teď všude fakt moc), ale to zveřejním snad zítra. Pac a pusu a ještě jednou děkuju.

Jen tak okrajově.

11. února 2015 v 22:03 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Čím dál častěji se přemlouvám k napsání sem, ale pořád nic. Dnešní článek bude jen tak v bodech (za nějaký ten čas jsem si tuto metodu oblíbila) a to jen kvůli tomu, že i přes moji aktivitu se dnešní návštěvnost vyšplhala ke třiceti a já netuším, jak je to možné.

  • Hned na začátek - kdybyste někdo tušil, jak vymazat reklamy z netu, dejte mi vědět. Sice mám AdBlock, ale objevují se mi tu hromady rámečků od reklam.
  • Před dvěma týdny jsem si splnila jeden ze snů. Pokořit alespoň Černé jezero v zimě. Toho sněhu, pane bože! <3 Akorát Štěpán pár dní na to chytnul angínu, ale to má nejspíše ze školení.
  • Překvapivě jsem na vysvědčení měla jen jednu čtyřku. A to je k*rva co říct!
  • S tím souvisí moje předsevzetí do druhého pololetí, že se začnu učit. Mám teda už čtyřku ze strojů a z matiky, ale tu matiku jsem si snažila opravit. (Jenže ty debile, -1 pí není základní velikost.)
  • V nejbližších dnech bych si měla kupovat nový mobil. Mám vyhlídnutý LG G3, jenže stojí cca 10 000 Kč. O to nejde, já bych ty peníze měla, jenže... bych pak byla na nule. Buď to ještě odložím a nebo si koupím nějaký za 3 000,- a za ten zbytek si pořídím oblečení, které bych vlastně také potřebovala. Tuhle myšlenku ve mě včera probudil Štěpán.
  • Ztloustnul mi křeček.
  • Křupla pode mnou postel, když jsem na ní skočila. Moje váha se nerozložila, protože jsem skočila zadkem a dvě ty ,,plaňky'' vypadly z těch držáků.
  • Dneska jsem opět obdivovala svoje dvě skleněné lahve od Kingswoodu a Kofoly, jak v nich krásně rostou a zelenají se vrbové proutky. Jedna je vrba kroucení a druhá ta normální. Rovnou jsem si umyla lahev od Kozla a Budweiseru a co nevidět svoji vrbí sbírku rozšířím.
  • Ve škole při pohledu z okna se divím, jaká je všude mlha a jak je šedavo.
  • A překvapuje mě změna počasí, každý den je jinak.
  • Chtěla bych do léta zhubnout.
Zapomněla jsem polovinu věcí, co jsem chtěla napsat, takže snad někdy jindy.