Březen 2015

,,Koupila jsem si knížky.'' ,,Čteš jo?'' ,,Ne.''

22. března 2015 v 21:19 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
Ale začnu a už jen ten pocit si ty knížky koupit je k nezaplacení. Jak voní. Jak mají krásný obal. Jedna je Čtyřka od Veronicy Rothové, na kterou jsem měla zálusk už pár týdnů. Samozřejmě bych si také ráda pořídila i Divergenci, Rezistenci a Alianci, i když si polovina národa řekne: ,,Na co sakra si kupovat knížky, když už dva díly z toho jsou filmy.'' Ale já prostě chci, líbí se mi ten obal, chci si přečíst těch pár detailů navíc, které vám film nedá. Mimochodem, na Rezistenci ještě plánuji jít, ale zatím to včera vyhrál Focus a rozhodně nelituji, parádní film. A druhá kniha je od Davida Menasche s názvem Mělo to smysl? Tu jsem brala podle obalu, i když se kniha podle obalu nemá soudit, mě se jen líbil ten obal. Ale stejně jsem nějak tušila, že to bude kniha o někom, kdo má rakovinu (nebo je prostě nějak nemocný) a taky, že ano. Víc zatím nevím, nejdříve se chystám přečíst Čtyřku, Mělo to smysl? má půjčenou babi. Ale doufám, že těch 400,- jsem utratila užitečně a správně. ^.^

Jinak tímto krátkým článkem jsem se jen snažila odreagovat od lehkého strachu ze zítřejší praxe. A také od toho, že mi odjíždí Štěpán do Liberce, sice jen na dva dny, ale je to přes celou republiku.

A v pátek jedeme na víkend do Prahy. ^.^

Už zase žiju. Díky bohu.

8. března 2015 v 18:49 | Marie. |  Všechno a nic (Prázdná kniha plná nesmyslů)
To modré nebe, co se tu nade mnou zbarvuje už pár hodin ve mě vyvolává takové myšlenky a natěšenost... Stejně tak ti popěvující ptáci. Těším se, až budu moct konečně ven a hlavně cestovat.

Jenže to zároveň znamená, že musím překovat tu hroznou praxi, na které budu od 6 ráno do 2 odpoledne, snad jen ten čas je na tom to nejhorší. A ten první den. První dny jsou strašné. Pak teda ještě znovu nájezd na běžný denní školní režim.

Hlavně opět velké díky za neskutečnou návštěvnost, záhy jsem se znovu objevila v úterý jako blog dne a návštěvnost je větší než minule, takže denně pozoruji toplist, jak stoupá a ne, fakt jsem do teď napsat nemohla. Protože to je dnes přesně týden, co mě přepadla asi chřipka. V pátek v noci mě teda hrozně bolelo břicho a ze soboty na neděli mě chytla hlava. Štěpán mě donutil jít v neděli na pohotovost, takže jsem procestovala dětský, ORL a rentgen. Nakonec mi na ORL doktorka napsala jen prášky na uvolňování rýmy a kapky do nosu. Jenže to nebyla jen nějaká rýma, protože mě bolela fakt brutálně hlava, oční víčka (nemohla jsem skoro koukat, jak to světlo bolelo), mrzla jsem, protože jsem měla přes 38°C a od pondělí se se mnou táhly další komplikace (jídlo a pití bylo hnus, dehydratace, kašel jak kráva). To by bylo jen zkráceně, jak mi bylo... Na chcípnutí vlastně, doslova. A nejsem jediná, polovina třídy není ve škole, sice asi nemají to samé, ale líp jim také nebude. Ale žiju no. Chtěla jsem se jen ozvat a poděkovat, nemám zrovna dvakrát chuť na psaní čehosi extra.

To hezký modrý nebe zčernalo, je tma.