Fotografování

Sněhově.

30. prosince 2014 v 22:19 | Marie.
Bez zbytečného povídání u každé fotky. Jednodušše jen zasněžená příroda, i když silnici bych asi do přírody nezařadila. Mimochodem, celkově se mi teď jenom s mobilem venku fotí blbě, to nejde zachytit, kolik sněhu tu je. A ještě nějaké random kecy.

Miluju cítit ten mrazivý vánek na tvářích. I ty červené tváře.
Jsem teď docela ráda venku a je mi jedno, že tam mrzne, fouká vítr a sněží. Protože miluju nadechnout se toho čistého, svěžího vzduchu.
Teplota mých prstů se nevysvětlitelně mění. Chvilku jsou zmrzlé a zničeho nic znovu prokrven a teplé.
Letos se jakš takš vyhýbám popraskaným rtům, suchým tvářím a hrubé, vysušené kůži na rukou, yes!
Když vidím, že sněží, moje nálada je hned lepší. Klidně bych šla jen tak ven a nebo jela někam daleko, hlavně být součástí té zimy.
Už asi 4 hodiny sněží, naprosto nádherně a doufám, že takhle bude sněžit celou noc.

Dárky, párty a ten zbytek okolo.

23. prosince 2014 v 13:39 | Marie.
Fotky dárků a ostatních věcí právě spatřily světlo blogového světa. Předem říkám, že to jsou na půl random fotky, neřešila jsem, jak výsledek bude vypadat, šlo o to zachytit, co jsem vlastně dostala. Ale nejsou tu fotky všech dárků, nevím, jak vyfotit polštář s dekou, voňavku, sprcháč, laky na nehty a tak.

Fotograficky shrnuto.

14. listopadu 2014 v 19:09 | Marie.
(Už jen ty nadpisy odrazují od čtení článku. :D)
Nemám zrovna dvakrát co na psaní, tak sem hodím fotky, i když některé jsou už půl měsíce a déle staré, jen jsem prostě čekala na správný okamžik, kdy je zvěřejnit, ale ten nějak nepřišel.
Je to taková směsice naprosto bezvýznamných fotek, jenže jsem to já, nechci, aby jen tak ležely ve složce.

U tý jsem se vyvztekala, aby tam bylo co nejméně těch tmavých přechodů...

Jídlo everywhere.

15. října 2014 v 18:39 | Marie.
Tentokrát tu mám 12 fotek, jelikož mi nějak (ne)došlo, že mám ve složce starší fotky, které se mi nějak nechtěly zveřejňovat. Takže článek je hlavně s jídlem a nějaké drobnosti. Nic víc, nic míň, na kecání jsou jiné články.

Začínám touhle, neříkám, že není dobrá, ale nepovažuji ji za nejlepší. Ale když sem dám jako první fotku fotku na výšku, zabírá to dost místa, ale celkově jsou ty fotky poměrně velké, ale nechce se mi velikost měnit.

Abstraktní.

8. října 2014 v 18:29 | Marie.
Protože se pěti lidem (soudím podle počtu komentářů) líbili předchozí fotky, i když se jednalo o naprosto obyčejné a bezvýznamné věci, tak jsem fotila zase a pár čehosi sem dávám. Upřímně, neříkám, že se mi fotky nelíbí, kdyby se mi vážně nelíbili, kašlu na tenhle článek... Jen jsou bezvýznamné, nezachycují žádný životní okamžik, ale vlastně, okamžik zachycují. Prostě sedíte například jako já na zahradě, s teplým čokoládovým kapučínem a říkáte si, jakou má pěknou pěnu a ty listy na zemi (sice ne tak nádherně barevné) vypadají tak podzimně... proč to nespojit? A tak jako blázen postavíte hrníček na zem, skláníte se nad ním a snažíte se ho ,,umělecky'' vyfotit. Stejně jako s červenou cibulí, která mi je sympatičtější než bílá nebo žlutá, vezmu ji do ruky a vyfotím. A hrozně miluju chuť cibule, její vůni, když se smaží na pánvičce a celkově cibuli celou. A už vůbec nemluvím o červeném listí ,,psího vína'' na kolně. Okap mi na fotce překážel, ale nakonec to není tak špatné. To vám musím ještě napsat, včera jsme byli se třídou u jednoho pána, co chová koně, je proti kování a různě koně cvíčí, ale o to nejde. Ten dům, ve kterém bydlí, no tě péro, škoda, že jsem nechtěla fotit, snad ze 3/4 ho má porostlý psím vínem, které nahoře u štítu domu bylo zářivě červené a dole okolo oken zelené. V pozadí byl ještě javor a to je typ stromu, co si dokáže s barvami kouzelně pohrát, tak to pochmurné odpoledne rozzařoval červenou, oranžovou a žlutou.
Jak je možné, že se dokážu jen rozepsat jen o krásách přírody? Radši už pojďme na ty fotky.

A pro začátek, efekty a téměř ten stejný přidávám na všechny fotky. Neptejte se proč, prostě proto, protože to ty fotky neskutečně zjemní, ale zároveň zvýrazní, podtrhne jejich přednosti a zakreje nedostatky. Je to jen o jednom efektu v pixlr.

Zářijové okamžiky ve fotografiích.

5. října 2014 v 13:09 | Marie.
Nahromadilo se mi pár fotografií za září, zlepšila jsem je efekty a jsou tu. Většinou jde jen o abstraktní věci, posuďte sami. Když zrovna není hnusně pod mrakem, tak svítí sluníčko a hraje si s barvami na stromech, ovšem já nějak nejsem schopná to vyfotit, ale měla jsem opravdu krásnou fotku javorového listu, jenže na noťasu jsem zjistila, že je rozmazaná jak mejkap uřvaný třináctky. Tak hold nic no, mohla to být pěkná fotka. Ale snad se naskytne ještě dost příležitostí na vyfocení podobné fotky. Takovou dobu se těším na barevný podzim a nemám z toho nic pomalu.

Žárovka v nové lampičce. Můžete pokračovat dále, zbytek nebudou takové nudné fotky jako obyčejná žárovka.

Těžká těžba borůvek a hub za účelem proniknout do Německa.

15. srpna 2014 v 8:09 | Marjánka.
Nadpisem navazuji na článek ze začátku července.
Přináším vám fotky ze Šumavy. Opět z borůvek, kam jsme si s babi vyrazily po desáté hodině. Čekal na nás hajný, který nám tentokrát řekl, že můžeme jet s autem až tam nahoru. Už jsme tam jednou byly, asi tak před 5 lety. Normálně se tam s autem nesmí. Je to až u neměckých hranic, asi tři kilometry od Svaté Kateřiny, já to na mapě nemohu vůbec najít, ale prostě jednou nohou jste v Německu, jednou v Česku. Bohužel, kolik jsme natrhaly borůvek vám neukážu, nevyfotila jsem je, navíc jsem ještě ten den nějaké prodala a celkem jsem si něco málo vydělala, takže bych ráda příští týden jela znovu. A už přejdu na fotky.

Na začátek jedna borůvečka na krásně zbarveném keříku. Akorát špatně zaostřeno. Ve skutečnosti jich tam bylo víc a byly velké.

Letní záznamy.

8. srpna 2014 v 13:19 | Marjánka.
Aby to tu nebylo jen o mých pesimistických kecech, tak tu máte fotky. Je to hrozná směsice, moje květinky milované, jídlo, moje nohy a tak. A začala jsem preferovat, že nad každou fotku napíšu text doprostřed v kurzívě. Dříve jsem to tak nechtěla, ale už jsem s tím začala no. Snad se ty patlanice někomu budou líbit.

Řekněme, že to je gerbera. Asi, nevím už. Koupila jsem ji za pár korun v Tescu, bohužel už odkvetla, ale co nevidět bude zase tak nádherná. Dala jsem se prostě na kytky.

Šumava - Černé a Čertovo jezero, Špičák, Nýrská přehrada.

28. července 2014 v 15:19 | Marjánka.
Vzhůru jsem byla už od šesti hodin, na ranním programu bylo dělání řízků, sbalení si věcí, sprcha a tak dále. Lukáš přijel před devátou. V plánu bylo zaparkovat na Špičáckém sedle, dále pokračovat pěšky na Černé jezero, Čertovo jezero, na novou rozhlednu na Špičáku a zpět na sedlo.

Asi před desátou jsme dorazili na parkoviště, kde nám černoch v oranžové výstražní vestě ukázal, kde máme zaparkovat a ještě nám k tomu zatancoval. Za parkovné chtěl 100,-, což vlastně jde, hlídané parkoviště a parkovat tam můžete celý den. Do batohu jsme nandali všechny potřebé věci - ledový čaj, kuřecí řízky s chlebem, okurky, bonbony, tatranky a sušenky, dalekohled a ostatní drobnosti. A vyrazili jsme. Ze začátku to byla pohoda, rovná cesta, trochu se mi nelíbilo, když okolo nás projela čtyřkolka s mrazákem plných nanuků, to u toho jezera vypadá celkem blbě. Cestou nás míjeli cyklisté, my předcházeli pomalejší turisty (protože jsme šli docela rychle), prošli jsme okolo laviček a informačních tabulí. V Celém článku je kopa fotek o pokračování vyprávění.

V zajetí mlhy a paprsků.

25. července 2014 v 9:09 | Marjánka.
Vstala jsem brzo. Na můj vkus až moc brzo. Ale nikdy by mě nenapadlo, že mě tohle ještě víc vykope z postele. A všechno to ve mě vzbudilo neskutečnou natěšenost na podzim a podzimní rána. Nemám k tomu co víc říct, jen jsem vyběhla do patra a vyfotila tenhle nádherný východ slunce.

Vidíte tu nádheru? Jak se ty zlatavé, hřejivé paprsky prodírají přes ranní mlhu? Na fotce je to hezčí než ve skutečnosti.
 
 

Reklama