Útržky ze střední

11/12/2014: #fuckitall

12. prosince 2014 v 22:29 | Marie.
A tak jsem po dvou týdnech zavítala opět do školy. Ukázala jsem se tam ve středu, tvrdla tam až do čtyř hodin, včera do tří, dneska naštěstí jen do jedné hodiny.

Abych se k těmto třem dnům nějak stručně a pokud možno spisovně vyjádřila. Středa byl ten den, kdy jsem šla do školy s tím pocitem, že absolutně nic nevím a neumím. Jenže tenhle pocit u mě přetrvává asi už tak od půlky října. Vážně v některých předmětech nevím, o čem je řeč, chybí mi spoustu známek a marně si nalhávám, že se nechám vyzkoušet nebo že si půjdu opravit písemku. I když dnes jsem si jednu šla dopsat, sice nenaučená, ale něco málo jsem věděla... Jenže po přečtění otázek jsem si říkala, jestli mám tou náplní v propisce vůbec plýtvat. Nakonec jsem to uhrála na čtyřku a mám pocit, že už to ani v tomhle předmětu lepší nebude. No nic, odbočila jsem. Naštěstí učení na ekonomiku mi odpadlo, protože jsme měli dvě hodiny přednášku o rysu ostrovidu. A někdy v únoru nám ho do školy přivezou ukázat, ňuňu. A teď si to raději dám pod perex, protože se budu rozčilovat.

3/11/2014: Řidičák? Hahaha.

3. listopadu 2014 v 21:19 | Marie.
Šoupnu sem zase něco ze školy. I když máme tenhle týden do čtvrtka praxi. Ve středu jedeme na hon. Na bažanty. Asi 60 kilometrů od školy. A budeme tam téměř celý den, ve třičtvrtě na sedm máme sraz před školou a návrat je plánovaný asi tak na pátou odpolední. Původně jsme měli jet celá třída, ale oni tam prej nechtějí najednou 17 lidí, takže jede jenom druhá půla abecedy. Snad chápete. Jsem na to zvědavá, ale zrovna dvakrát natěšená nejsem. Možná proto, že to je daleko, že tam budeme fakt dlouho...

22/10/2014: Do riti!

22. října 2014 v 19:09 | Marie.
Po sedmi deních zdravotních prázdninách jsem se opět vrátila do školy. Chtěla jsem jít původně už v pondělí, ale antibiotika mi ze střev a trávení nadělaly takovou padrť, že jsem prostě do školy nemohla. Ale už jsem se tam dnes v plné kráse objevila.

V tomhle odstavci si dovolím zanadávat. Z první písemky z matiky jsem měla dvojku. Z následující, na kterou jsem se pokoušela připravit, sepsala si to na několik áčtyřek a do toho ještě zapsala přesnější poznámky, abych to vysvětlila Andy, tak z té jsem dostala pět. Ještě než jsem dostala zadání písemky, tak jsem látku chápala. Fakt. Ale v písemce jsem byla jak vygumovaná. A dnešní mě dostala už totálně. Zase jsem popsala pár áčtyřek, abych si to zopakovala a i přísahám, že jsem si byla na 100% jistá, že mám tu písemku správně! Očividně ne, když mám z toho další kouli. Tak do prdele, já se na to jednoduše vykašlu a třeba se ty známky zlepší, když se na to tak pečlivě připravuju a akorát se to horší.

Bohužel to vypadá, že éra sluníčkových dní je pryč a mě to mrzí, protože jsem nebyla za tu dobu schopna vyfotit tu barvící se přírodu a napsat chystaný článek. Ani jsem nezajela na jezerní slatě na Šumavu. Ale třeba se ještě nějaká příležitost hezkého dne naskytne, ale zatím to díky dešťům a ve vyších polohách díky sněhu asi jen tak nestane.

A teď mi dejte, prosím, alespoň minutu ticha na to, abych si nějak uspořádala rozházené myšlenky a tak všechno kolem. -.-

14/10/2014: Bez titulku počtvrté.

14. října 2014 v 18:37 | Marie.
I když ne pozitivně naladěna, tak přeci jen píšu tenhle článek, než zase všechno zapomenu.
Od včerejška jsem doma, jelikož jsem si zánět močových cest přikrmila sobotní Dogou. Ale stálo to za to a to jsme původně nechtěli jít. Jsem až do konce týdne doma. Já bych sice mohla normálně fungovat, ale to nejde, když máte pocit, že vás někdo řeže vejpůl a z antibiotik se vám chce zvracet. A ještě jedna podstatná věc, včera jsem přežila první jízdu v autoškole, ale s traktorem. Má to teda neskutečný mínusi - sedačka je odpržená tak, že jsem při menších nerovnostech levým kolenem narážela do čehosi u volandu. Jak jsem zvyklá z auta, že se blinkr vrací po projetí zatáčkou, tak jsem skoro pokaždé jela asi sto metrů se zaplým blinkrem. Nebrzdí to. Teda brzdí, ale musíte na to vážně dupnout. Naprosto dementně se řadí. A jelikož to má posilovač, tak jen malý pohyb volantem znamená okamžiká směra jízdy. Ale aspoň se to rozjíždí v pohodě a víc než 25 km/h jsem nejela. Minulý týden ve čtvrtek jsme na praxi také jezdili s traktorem, ale o dooost starším, vláčeli jsme. To byla paráda, šla bych do toho znovu.
Takže jen takový lehký výčet toho, jak to u mě vypadá. Z připravovaných článků, o kterých jsem už psala, nemám ještě ani nadpis. (y)

1/10/2014: 1. část z 10 hotova.

1. října 2014 v 21:16 | Marie.
Mám tu několik/hodně věcí, co chci napsat, ale nenapíšu, protože je beztak zapomenu.

ZÁŘÍ 2014 - první dva týdny byly v pohodě, třetí a začátek čtvrtého na dvě věci. Asi tak nějak.

Konečně, konečně mám peníze na důležité věci! Teda teď už ne, jelikož jsem je utratila. :D Takže vlastník nové, luxusní boty, džíny, svetr, tričko... aha, to je všechno. Novou lampičku a tříbodové světlo. Zbytek jsou ptákoviny. Ještě mám v plánu koberec, postel.. ale to už je zase někde v dáli. Ale aspoň si to mám z čeho pořídit.

Teď čumím na růžový papírek před sebou, kde mám napsána témata a přemýšlím, který začít jako další.

Víkend jsem strávila s Lukášem. V sobotu večer jsme šli na Kabáty revival, kdo by chtěl, tak fotky zde. Jsem ta v červeném svetru a upozorňuji, ani na jedné fotce Lukáš není, prakticky celý večer jsem tam dělala ostudu já a on stál opodál. :D
A druhý den jsme vyrazili na Rallye do Kramolína. Původně jsme chtěli brzo ráno, ale dokopali jsme se k tomu až ve dvanáct hodin. Potkali jsme kamaráda a ten nás táhnul přes nějaký koně v ohradě, adrenalinový víkend. :D

Školu a známky můžu hodnotit jako dobrý, začala jsem se učit, tenhle týden jsem se nechala už dvakrát dobrovolně vyzkoušet. Ale už je středa a můj mozek začíná být unaven. A autoškola jako taky dobrý, furt nejsem nejlepší řidič, to auto pod mojí rukou spíše trpí...

Chtěla bych napsat něco jako můj whishlist do konce tohoto roku.
Pak něco ve smyslu dva typy podzimu a občas na mě padají chvilky a myšlenky o zimě. Ale to je ještě daleko, jestli vůbec něco takového zrealizuji. Jen jsem se chtěla nějak ozvat.

19/9/2014: Bez titulku potřetí.

19. září 2014 v 19:53 | Marie.
Věřte mi nebo ne, už v pondělí jsem chtěla napsat, ale... ALE.

Vrátím se k minulé sobotě 13/9. Večer jsme jeli s Lukášem a dalšími do Plzně na motokáry. Když mi tenhle nápad napsal, zaskočilo mě to, ale nakonec jsem si řekla, že se toho nebudu bát a budu se těšit. A konečný názor? To je tak hustý. :D Sice jsem nechtěla nikoho před sebe pouštět, aby mě předjel, stejně jsem byla poslední a v jedné zatáčce jsem pořád bourala a Lukáš mě musel vytahovat, ale byla to neskutečná paráda. Ruce a všechno jim blízké mě bolely ještě v úterý. Fakt paráda, doporučuji, abyste na něco takového vyrazili! :)

V pondělí 15/9 mě čekaly první jízdy v autoškole. Dvouhodinovka. Já to raději nebudu komentovat, neříkám, že špatné, neříkám, že dobré. Jela jsem ještě včera a dnes, ale už jen po jedné hodině. A zase, neříkám, že dobrý ani špatný. Akorát mě dneska vytočili dva řidiči. Jeden předjíždějící jak magor a druhý nejspíše neumí značky a neví, že když jedu po hlavní, má mi dát přednost. Jo a kruháče jsou celkem zlo. Alespoň pro mě.

Jinak nevím, jak shrnout celý týden. Bohužel jsem se vracela domů s takovou nic náladou a chtělo se mi brečet.

V úterý jsem se posmívala na těláku skoro všem, že maj tuberu... a sama jsem od středy polapená nějaký bacilem.

A na závěr - právě se přejídám mňamózním hoummejd marušmejd perníkem.

10/9/2014: Bez titulku podruhé.

10. září 2014 v 22:02 | Marie.
Přemáhám se po týdnu pauzy /lenosti/ napsat nejspíš tak bodobě, co se vlastně za těch sedm dní událo.

4/7 a 5/7 dobrý, v pátek jsem byla asi dvě hodiny u doktora, takže prášky na štítnou žlázu budu brát dál, fakt jsem za to ráda no.
V sobotu jsme s Lukášem pracovali. Konkrétně jsme se pustili do pokoje u nás v patře, všechen nábytek jsme nastěhovali doprostřed pokoje, já ometla pavučiny ze zdí a začali jsme bílit. Tradá, nahoře je vybíleno a vypadá to tam o dost lépe.
Ze soboty na neděli jsem u něj spala, dopoledne mě odvezl domů a v půl jedné si mě vyzvedl a jeli jsme do Kramolína na sajdkárkros, motokros a čtyřkolky. Tak nějak. Vzpomněla jsem si, že jsem hrozně dávno na něčem takovém jako malá byla s kamarádkou a nejspíše to bylo právě tohle místo. Počasí bylo krásné a jsem ráda, že jsme tam jeli. Opravdu paráda, neskutečný řev motorů, hlína lítala všude. :D
A k večeru moji super náladu zkazil spolužák, že má prý berle a mám místo nej jít na individuální praxi na školní statek. Samozřejmě, že místo mě prostě nikdo nechtěl.
V pondělí na osmou ráno jsem už byla na praxi a oddychla jsem si, když si nás (mě a jednoho druháka) vzal na starost zootechnik, Tomáš, který chodí s Anetou (s tou já chodím do třídy) a prostě se známe.
Ještě jsme v pondělí odpoledne s Lukášem sundali radiátory a já očistila trubky od topení. On si je vzal domů a dnes je nastříkal na bílo, krása, ten pokoj bude jako nový, ale je tam toho ještě dost na práce. Jen díky němu se to velkými kroky blíží k dokonalosti.
A zítra mě čeká předposlední den na praxi a sakra, mě to tam normálně baví.
To je vše, chtěla jsem to vzít jen tak okrajově, ty hlavní věci a vůbec, chtěla jsem napsat článek, protože moje týdenní návštěvnost klesla pod 100. Překvapivě. Snad se brzy zase ozvu.

3/9/2014: Bez titulku poprvé.

3. září 2014 v 19:09 | Marie.
A pokud budou podobné dny jako ten dnešnímu, tak se potáhnou ve vlně ,,Bez titulko podruhé, potřetí...'' Neříkám, že se nemám dobře. Mám se dobře. Zatím není nic moc na dělání a tak. Jenže zase to blbý počasí. Unavuje, všechno je takové šedavé, divné, ale neříkám, že mám špatnou náladu, jsem ospalá a podobně. Jen se nedá nic dělat a nemám pořádně z ničeho radost. Ale opustím od tématu počasí.
Jako každý rok naše škola pořádala sportovní den, tak jsem si šla vrhnout koulí. Šlo mi jen o zúčastění se, nic víc. A představte si pobyt asi pět hodin na tomto počasí. Nakonec jsem ještě zavítala do Tety a pořádně si prohlídla všechny laky. Snažila jsem se najít nějaký vínový a tmavě zelený. Vínový to žádný nevyhrál (teda G. Salvete nějaké má, ale čekají mě výdaje, takže lak za 90,- nebo 100,- jsem si nemohla dovolit), ale Miss Sporty z řady Oh my gem! ano. Ten tmavě zelený se třyptkami a jedna vrstva nestačí, možná ani tři by neuškodily. Říkala jsem si doma, že to není ono. Ale jak tak na to koukám, na denním světle je vážně krásný, v kombinaci s tmavší červenou to bude krása na Vánoce. Jsem poslední dobou laková, chtěla bych tunu laků, co se mi líbí, ale ta cena...

Zkoušela jsem si udělat ovesnou kaši, domácí. Nic moc. Ale s Lotus pomazánkou to šlo. A tak jsem po týdnu dodělala první balení téhle drogy.
Zdál se mi zase hnusný sen. Nebyl hnusný. Spíš divný a jelikož jsem byla duší v těle někoho jiného (Lukáše), bolelo mě, co mu dělali... hlavně, když na konci oddalovali podpěry těla, na zádech to bolelo. Ale to mě jen kopal pes.
Sice se možná trochu bojím, ale už chci do autoškoly a chci řídit.

2/9/2014: Až na to počasí...

2. září 2014 v 21:39 | Marie.
Druhý den a já nevím, jak začít. Štve mě to počasí. Konečně jsem si koupila džíny, normální, modrý. A po dlouhé době vyhlídnutý pruhovaný červenobílý svetr. Takže tohle mi zlepšilo náladu. Ještě by to chtělo tamten černý pásek, tamty podkolenky a ty černé kalhotky. A boty. Je toho ještě dost, ale postupem času se to ke mně snad dostane. Už jsme se i učili, při chovu zvířat. Já nevím, tyhle dny jsou hrozně divné, tak se trochu rozkoukávám. Doufám, že zítra bude alespoň lepší počasí a lepší nálada.

1/9/2014: Mohlo to být horší.

1. září 2014 v 17:39 | Marie.
Snad po třičtvrtě roku píšu znovu do této rubriky. A budu jedna z těch, co zveřejní článek o tom, jak bylo první den ve škole. Jen musím ty pocity nějak uspořádat. Protože bych jinak mohla napsat jen hustý, skvělý, to půjde.

A jelikož jsem éru prázdninových článků včera dokončila, tak musím napsat sem, co jsem včera odpoledne dělala. Sakra, budu muset vymyslet něco, kam tohle psát, když ne do této rubriky, ale psát přímo tuto část zvlášť mi přijde zbytečné. Takže mě včera Luky vzal do Olympie do kina, šli jsme na Díru u Hanušovic. České drama, ale musím říct, že to byl opravdu skvělý film, rozhodně vám doporučuji na něj jít, zasmějete se. :] Ještě mi zbyl popcorn, ale kdo má vyzobávat ty maličké kousíčky, když ještě nějaké chutnají sladce, grilovaně nebo máslově, i když jsme měli slaný? Ale Sprite bodnul. Celkově to bylo neskutečně fajn a těším se, až tam pojedeme znovu.
 
 

Reklama